Uskutečnění

 

Rozhodl jsem se napsat o tom, jak se díky psychoterapeutickým a inspiračním konkrétním krokům dá relativně rychle uskutečnit mnohé z toho, co bychom ve svých životech rádi posunuli, proměnili. Jak roztančit a ukotvit vlastní potenciál a energii života.

Řada lidí se dosud v terapiích a na meditačně duchovních stezkách obracela více k minulosti. Ano, bloky, zátěže, traumata se velmi efektivně dají „odblokovat“ bdělou formou regresní terapie. Mnozí naopak hledají inspiraci v duchovních a kulturních naukách minulosti.

S proměnou tempa doby se ale spoustě lidí jeví jako přednější a důležitější udělat něco hned teď i pro dobu přicházející, budoucí. Mírní se fixace na statky a vše již dosažené ve prospěch toho, co můžeme získat a propojit dál. Co můžeme poznat, proměnit a rozvinout sami v sobě, s druhými či společně. K tomu je třeba prostě jen tří kroků.

Prvním je sice uvolnit hlavní zátěže minulosti, ale neupadnout do falešného dojmu, že máme stále jen cosi „čistit v minulosti“. Minulost má moudře posloužit právě tady a teď k ponaučení a pochopení. Druhým krokem je tedy vnímat, jak jsme na tom nyní a jaké máme možnosti. Ani zde není dobré setrvávat příliš dlouho. Minulost a vnímání v přítomnosti má přejít k budoucímu. Nejen vytvořit jakési plány a projekty budoucího, ale použít vše cenné z ponaučení minulostí, vnímat svůj současný stav a pak činem vejít do konkrétního budoucího, uskutečnit. A průsečíkem minulého, přítomného a budoucího je lidský střed, lidské srdce, kterým vedou všechny osy a do všech směrů vyvažování, rovnováhy.

Právě v dnešní době se na mě obrací stále více lidí nejen s tématy pro regresní terapii, ale právě na ose tzv. progrese, zpřehlednění a zvolení konkrétních jasných kroků k uskutečnění jejich záměrů a přání. Někdo možná namítne, že doba má teď naléhavé výzvy covidu, jeho ekonomických a hlavně psychických dopadů. A má v tom v mnohém pravdu. Jen je dobré si všimnout, že „cesta uskutečnění“ pracuje jak s minulým, s přítomným (bdělost), ale hlavně se zaměřuje na konkrétní pozitivní přímou realizaci a uskutečňovaní. A to ve všech složkách zároveň: pracuje skrze tělesný stav, psychických stav, na úrovni mysli, duše a dokonce i v úrovni ducha.

Proto „progresně inspirační terapie“ (PRO-IN) není nic tak složitého. Laicky řečeno jsou to konkrétní jasné kroky k uskutečnění toho nejlepšího námi zvoleného.  Je to přesná a konkrétní práce ve vlastním životním projektu a jeho naplnění. Mnohým lidem může pomoci například konkrétně poznat vlastní „živlové nastavení“, to, jakými archetypy se dosud řídili, sejmout nežádoucí vlivy a zátěže a na jejich místo promítnout a vložit novou tvorbu vlastního života. Jiní se zaměří na to, co je v jejich okolí či v nich samých „drží zpět“ a můžeme uskutečnit přímé vstupy do progrese, kde se již nebude dít nežádoucí zabrždění či blokování.

Právě v této době mi přijde nesmírně důležité nenechat v sobě potlačit onen proud k životu, tvorbu šťastného projektu svého života, ihned ji uskutečňovat. Každý, kdo si přeje se do toho pořádně obout je u mne vítán. Dáme se do konkrétní práce se zaměřením na svižné uskutečnění a dovedení k výsledkům.

Krásné dny přímých setkání přeji

PJS

dav

Terapeutické centrum PJS

Milí přátelé,

jste srdečně zváni do mého terapeutického centra v Brně-Černých Polích. Poskytuji v něm poradenství a konzultace, samostatnou terapeutickou pomoc. Pořádám zde také vzdělávací odborné semináře, kurzy a workshopy.

Terapeutické centrum PJS funguje na adrese Krkoškova 45, Brno-Černá Pole. Vystoupit směrem k TC se dá na zastávce trolejbusů 25, 26 Provazníkova. Řada spojů z různých stran Brna má zde poblíž zastávku Štefánikova čtvrť.

Místo bylo vybráno i pro mimořádně příznivé podmínky klidu a zázemí s okny do zahrad vnitrobloku a téměř nulovou hlučnost. Nachází se v prostorách funkcionalistické stavby, kde terapeutické práce ani semináře nejsou nikým rušeny.

Návštěvníci terapeutického centra jistě ocení i možnosti aktivit v okolí. Nacházejí se zde možnosti procházek v Botanické zahradě a arboretum Mendelu, romantická místa kolem nedaleké řeky Svitavy (Cacovický ostrov a stezka kolem řeky směrem na Obřany. V blízkém okolí je kvalitní možnost stravování (např. legendární restaurace Betlém Dalešického pivovaru), příjemné kavárny, včetně proslulého funkcionalistického café ERA. Dají se navštívit i vila Tugendhat či zahrady u vily Löw-Beer. Pro návštěvníky ze větší vzdálenosti je v blízkémokolí možnost kvalitního a přitom cenově dostupného ubytování.

Služby Terapeutického centra PJS

– konzultace tělesných a psychických problémů a obtíží (pozn. první kontakt je možný i přes e-mail, sms, Skype).

– přímá terapeutická práce na jednom či více tématech (v délce od 1hod. až do vyřešení a uvolnění příčiny)

– při větším okruhu témat k řešení je možné sestavit i kalendář jednotlivých sezení

– pro učitý druh témat připadá v úvahu i terapie na dálku, formou skype, zadáním (je ale dobré vnímat, že terapeut je tu od pomoci, ne od toho, aby vše řešil za klienta bez jeho účasti)

– intenzivní terapeutická práce v řádech od 3 do 6hod. práce (vhodná především v situaci, kdy klient přijíždí z větší vzdálenosti)

– nabídka vykročení ze stavu zablokování na cestě k rozvoji vlastních kvalit (metodami PRO-IN harmonizace, viz samostatná složka zde na webu)

– pro okruh klientů, kteří se zabývají svým duchovním rozvojem a posunem, harmonizací, jsou pak určeny terapie duchovního zaměření (Metody vedoucí k duchovně-tělesné celistvosti TDC)

Zúžení a rozšíření lidského ducha

 

Možná to zní v dnešních časech podivně, mluvit o duši a duchu. Ale dnešní výraz „vědomí“ nám zde mnoho nepomůže. Rychle se to, doufám, vyjasní.

Právě v nynější době koronavirové karantény již víme, že virus zasahuje především plíce a tedy oblast dýchání, dechu.

Možnost volně se nadechnout a vydechnout bez zábran a blokace. Většina z nás si všímá, jak je působení viru vázáno na věkovou kategorii, na stav organismu, jeho imunitu a vitalitu. Zkoumá se průběh zánětu a jeho síla. Zkoumá se odolnost hmotného organismu.

Co se ale nezkoumá je oblast psychiky, která má na průběh zasažení a onemocnění zásadní dopad. Pokud jsme totiž v psychice „restimulováni“ (znovu vzbuzeným) strachem a panikou z dřívějších událostí, kdy jsme prošli šokem, pak takovéto „stíny“ událostí mohou rychle obživnout.

Pak se mohou objevit i silné stavy paniky či hysterie tam, kde psychika nemá dost kompletních informací (z dlouhodobé utříděné paměti). Neuvědomuje si, že se pouze vynořily staré stíny, nikoli že skutečně je tu přímo před námi či u nás hrozící nebezpečí.

Je to podobně jako s neosvětlenou temnou komorou. Někdo v ní čeká nebezpečí, zloděje, hady či nástrahy, neboť si v ní nedokáže rozsvítit a udělat „jasno“.

Podíl zdravě a nezdravě (chorobně) vyhodnocující psychiky na obrazech zmaru a snížení vitality a imunity bývá zásadní okolností. Dává tělu signály alarmující tam, kde by jinak tělo automaticky ve svých systémech vyváženě fungovalo.

Posledním okruhem, který již nebývá zmiňován téměř vůbec, je lidská duše a duch. V krátkém rozlišení se dá říci, že duše je nadřazený systém oblasti psychiky a těla. Duše stráží projekt lidského života (vtělení) a jeho smysluplnost a naplnění výzev a potřebných zkušeností. Naopak duch je ještě vyšší instancí, která nás propojuje k nejvyšším sférám, k Bohu a nebesům. Někteří říkají, že k naší duchovní pravlasti. Kdo nevěří, ať tam běží.

Lidská duše se snaží hlídat smysl svého životního projektu a pobytu, rozvíjet ho. Může ale i v takovémto náročném prostředí pozemského života svá „ohniska smyslu“ občas částečně či zcela v rozhledu ztrácet. Zejména, pokud ji převálcuje sobectví či zmar v podání neukojitelného ega.

Pokud si chce duše poradit, je v pozici velvyslance mezi nebesy a pobytem v omezené tělesné pozemskostí. Začne-li se koncentrovat jen na pozemské, může směr ovládnout řadu nástrojů egu, které si chce vydupat vlastní představu o tom, co má nebo nemá dotyčný ze světa ukořistit pro sebe. Málo kdy s druhými kooperuje. Duše má ale možnost rozpomenout se, že jí k orientaci mohou sloužit vyšší rozhledy úrovně ducha. Duch sám sjednocuje a poukazuje principům a ctnostem. To může duši „v úzkých“ mnohdy velmi pomoci ze stavu zbloudění.

A nyní k našemu tématu. Již v dávných dobách lidé věděli, že existuje úzká vazba mezi „dechem“ a „duchem“. Duch, zejména Duch Boží, oživuje a prosvětluje v nejhlubším slova smyslu vše živé. Právě dnešní zasažení coron. v. poukazuje k tomu, že pro zdolání tohoto onemocnění má zásadní význam zdraví těla, psychiky, duše i ducha. Jejich společné působení. Lidé zpravidla věří jen na úroveň těla a podpory látkami, vitaminy, pohybem. Někteří ještě vnímají jemnější plán lidské psychiky a její vyrovnanost nebo disharmonii (disbalanci). Tam pak může pomoci terapeutická pomoc. Poslední okruhem je vazba duše a ducha.

Právě to, zda lidská duše nalézá svůj rozšířenější stav ve sféře upokojujícího ducha, může mít zásadní vliv na odolnost a chránění lidského života, těla, psychiky i životních sil, a také orientace (nikoli dezorientace!) lidské duše. Tento stav je zaštítěn tím nejvyšším dárcem zdraví z duchovních sfér. Je koncentrován v lidském srdečním ohnisku (čakře), která je branou bran lidského žití. Právě usoustředění v lidském (duchovním) srdci poskytuje zásadní ochranu a upokojení. To věděli již v dávných časech světci a skuteční mystikové a therapeuti.

To, co stojí pro mne za zvážení, je nejen dostat se ze zúžení k rozšíření životní sil uvolněním dýchání (těla, plic), rozšířit a harmonizovat psychiku (její oblast vitality), rozšířit pole orientace duše (její orientace a podpory projektu smyslu života), ale také rozšíření dechu duchovního, samotné síly opřené o jas úrovně Ducha.

Tento náhled na možnosti prosvětlení lidského (duchovního) srdce, upokojení duše, harmonizaci psychiky a rozvoj vitality a imunity lidského těla, věnuji všem, kdo právě upokojení a naději nyní nejvíce potřebují.

S pozdravem a přáním všeho dobrého

PJS

Mé pozemské zkušenosti se vnitřním pobytem ve Světle

Existují věci, o kterých vlastně víme všichni, ale které přesto zůstávají jakoby „vzdálené“. Mezi ně patří i fenomén Božího sjednocujícího Světla. Nemyslím tím o „Světle“ filosofovat, ale potkávat se s ním, zažít ten stav, pobývat v něm. Víme o světle slunečním, světlech hvězd, o odráženém „světle“ od Měsíce. Svítíme si každý večer lampami. Méně z nás má ale vědomý kontakt se svým „vnitřním srdečním světlem“ či s cestami světelnými sférami.

Pokud nebeské Světlo vztáhneme k lidské duši a duchu, můžeme s ním mít zkušenosti podle toho, jaký typ, jaká síla a jaký charakter má ono Světlo, s nímž se v ve svém středu setkáváme.

Napíšu tedy raději něco ze svých zkušeností a cest do tohoto Světla.

Předesílám, že jsem takové cesty v životě nijak programově nevyhledával, nabídly se mi samy při určité vnitřní meditační a duchovní praxi.

Od zhruba dvaceti let jsem se dostal do blízkosti s některými duchovními stezkami a praxemi. Většinou mi nabídku dali přátelé a byla to poznávací cesta s okruhem církevně katolickým, protestantským, pravoslavnými i židovskými věřícími. Říkával jsem tomu „hledám Absolutní, ´Úplné“. Přelomovou zkušeností byl vstup do praxí tibetského mistra Ch. N. N. od mých 33 let. Už tam se mi mnohé vyjasňovalo a v mnoha praxích meditace a kontemplace vedlo.

Při regresních terapiích, do kterých jsem vstoupil ještě před jakýmkoliv kurzem regresní terapie. mě v roce 2011 regresní terapeutka při zpracovávání zátěží v minulých inkarnacích ponechala projít některé z nich nejen do chvíle, kdy jsem „odcházel trvale po smrti z těla“, ale dovolila mi vědomě tyto cesty dokončit a překročit práh tzv. smrti. Tedy vnímat, co bylo dál.

Co následovalo, bylo pro mne stejně podivuhodné jako překvapivé. Většinou jsem se po svém dřívějším lidském těle ani příliš neohlížel, a zamířil jako při nějakém vertikálním letu kolmo vzhůru. Toto „vzhůru“ nemělo povahu žádného tunelu, o kterém se často mluví v knihách o „životě po životě“. Naopak bylo pro mne vše silně prosvětleno a cestu jsem vnímal spíše jako místy spirálově krouživý, ale většinou přímý let barevnými sférami, kterým bychom mohli říkat „světy“ v určitých pásech nad sebou. Vnímal jsem, že krouživý spirálovitý let je pravotočivý, ale v oněch pásech bylo možno z tohoto pohybu „vystoupit“ do barevného světa, barevné krajiny.

Ve světech této barevné podstaty bylo možné se zastavit, pobývat tam. Tak jsem terapeutce popisoval, co jsem při vstupu do některé z těchto barevných krajin vnímal. Šlo o setkání, příběhy a zkoušky, které bych asi řadil do „zkušeností s astrálními úrovněmi“. Ať už se v nich uskutečnilo setkání s moudrým šamanem, s „modrými bytostmi“, nebo zkušenost hledání někoho mě blízkého.

Radikálně jinou zkušeností ale bylo to, co následovalo při pohybu dál, vertikálně vzhůru nad poslední barevnou sféru, fialovou. Ve zkušenosti to vypadalo tak, že jsem prošel jistým „předělem“, který měl povahu zlato stříbrného pásma, v podstatě jakéhosi stříbrně zlatého jemného perlení a deště. Okamžitě poté se pohyb změnil. Z onoho pozvolně krouživého přešel ve stav prudkého stažení se, jako při kompresi, v zúžení se tak silné, že jsem se cítil být tažen prudce vzhůru. Byl jsem stažen do světelné přímky, nebo spíše paprskovitého letu. My bychom možná řekli, že se to podobá vyslání laserova paprsku.

Stav, do které jsem vešel byl stavem nepopsatelně intenzivnějšího Světla, které jakoby se náhle rozlilo všude. Také můj prožitek nebyl nijak dělen mezi „vně a uvnitř“. Vše jako by bylo zahrnuto ve všeobsáhlém har monickém intenzivním světelnu, jehož zářivě žlutou povahu jsem vnímal jako velké dobrodiní.

V tomto „stavu“ jakoby bylo vše zahrnuto. Terapeutka se mne ale přesto zeptala, zda v onom stavu vnímám něco konkrétního a vedla mě k tomu, abych se skrze tento stav rozhlédnul…

K mému nemalému překvapení se pozvolna uvolňovala oslnivá žluť do volného prostoru. V něm se počali objevovat podivuhodné objekty, které měly povahu geometrických útvarů volně plujících indigově hlubokým prostorem. Buď volně proplouvaly, nebo jeden do druhého vcházely. Protože jsem sám neměl povahu žádného těla, ani tělesa, mohl jsem okamžitě vstupovat do těchto „útvarů“. Jakmile jsem vešel do jednoho z nich, okamžitě mi došlo, že „v něm“ nebo „jím“ jsou celé další miriády světů a bytostí. Dodnes nemohu popsat údiv, kterým mě toto „prostorové tvoření světů“ naplňovalo…

O něco později, již po prvním a druhém kurzu regresní terapie HAP jsem se setkal s jinou „technikou“ pohybu do sfér světelných. Díky přeložené knize Paula Twitchella „Exteriorizace – světelná stezka“ jsme se spolu s mojí ženou a kamarádem (taktéž z terapeutického výcviku) dostali k technice tzv. přímé projekce ducha.

Ve stručnosti spočívá v „okamžitém přítomném vstupu našeho ducha“ do různých úrovní bytí. Pracuje se v ní ovšem nikoli s nějakým „letem“ skrze korunní čakru, ale s oblastí čakry srdeční. Skrze ni se dá „bleskově“ vyjít a vstoupit například do oblastí Twitchellem zmiňovaných duchovních měst nad-astrálních.

Nevyužívali jsme prvotně tuto vnitřní praxi pro nějaké své „ulítlé“ zkoumání jiných realit, ale k pomoci lidem, kteří se potýkali se specifickými problémy, plynoucími většinou z dávné minulosti, kdy z jejich setkání s nezemskými entitami a kulturami vyplynuly určité „svazky“, na základě kterých byli tito klienti obtěžkáni působením pro ně (dnes) neznámých bytostí či předmětů, potýkali se s jemnohmotně-plazmatickými „implantáty“ vloženými do jejich jemnohmotných těl. Tato podivuhodná práce vcházení do duchovních měst nám ale i tak poodkryla nejeden aspekt ohledně různosti duchovních úrovní a dala jisté základní uchopení toho, čemu se obvykle říká „světy astrální“ a pak „nad-astrální“ (dévachanské) a „oblast království Sjednocení“.

Právě tak, jako se liší „astrální“ povaha světelnosti od Světla Božího království nejen intenzitou, ale i atmosférou a povahou „následnosti“ (resp. okamžitosti), liší se i „práce se světlem“ duše a ducha. Pro kontakt s bytostmi Nebeského království platí z mé zkušenosti, že pokud k nim od srdce vyšlete světlo (upřímné světlo svého ducha), ještě více se ony k vám rozzáří přijetím. Vlastně se vaše stavy „sjednocují“, byť pro nás jen na chvíli. Jinou povahu má ale „světelnost“ v astrálních sférách duality. Tam se může stát, že vaše rozzáření srdce ve světle bude prostě vlídně přijato, jindy odraženo, nebo dokonce některý typ bytostí může „provokovat“.

Poslední střípek těchto zážitků a zkušeností se týká vztahů s bytostmi nezemskými, které se vyskytují v 3D a 4D úrovních, tedy v hrubohmotných a jemnohmotných pásmech. Po setkáních s některými typy bytostí jsem se pokusil zachytit určité vztahy do drobných nákresů.

Pozoruhodná je poloha barevnosti a živlových „naladění“ daných „kultur“. Zatímco „ohnivé“, rudé entity orionské jsou nastaveny na „sílu a zkoušku ohněm“, tedy někdy pro nás dobyvačně, predátorsky, vojensky – jsou oproti tomu bytosti Síria A (i Síria B) nastaveny směrem k živlové charakteristice vodstva (bílá, s lehkým tónem modré) jejich povaha je „mediální“, komunikativní, zásvětní a v oblasti Síria B i „chirurgicky špionážní a výzkumná“. Vedle toho se dá postavit „nazelenalá“ charakteristika vzdušného elementu Plejád, která velmi dobře ukazuje určitý „elfí“ hraví a smířlivý charakter. Země je oproti zmíněným samozřejmě „nejtužší“, pevná, se svým přechodem mezi žlutavě hnědým charakterem. Pokud by se v širokém spektru mohlo mluvit o povaze oněch „kultur“, pak jsem se setkal v okruhu orionském často s nastavením „dračí energie“, v oblasti Síria pak s „hadími a vodními typy“, v oblasti Plejád pak s elfím charakterem vzdušnosti a snahy o harmoničnost. To jsou samozřejmě jen povšechné zobecňující rysy, které neplatí jistě pro tak rozsáhlé oblasti. Pozoruhodný je ale i pátý element celé „sestavy“ (mandaly). Ten má totiž (uprostřed) charakteristiku „prostoru“, a v něj vcházejí ti, kteří již hramonizovali „dualitu“, okusili plně sjednocující směr. Těm odpovídá již plná možnost pobývání za jemnohmotnými (jemno-energetickými) polohami. Tak se mi jevili například bytosti z oblasti Arkturusu.

Právě tak, jak se v moudrých knihách (jmenujme např. Tibetskou knihu mrtvých) praví, že si naše duše – vědomí zemřelého – (po tělesné smrti) nemá všímat „zakalených “ či matných světel, které reprezentují nižší oblasti vize (a jsou prodchnuty vždy určitými pastmi neovladatelné touhy a lpění: oblast povahy hněvivé, oblast povahy nenasytnosti, oblast povahy slepého instinktu, oblast povahy sobectví, oblast povahy žárlivosti a soupeření, oblast povahy pýchy), měla by duše (často za pomoci duchovního průvodce, přímluvce) vcházet přímo do jasných Světel mandaly, reprezentujících kvality buddhů. Podobně v křesťanském pojetí by se měla duše zaměřit na oblast Nebeského království, pokorně požádat o vyvedení zlatou Nebeskou bránou – často v doprovodu svého ochranného anděla – do Božího Království. Tolik k některým zážitkům a zkušenostem s oblastmi „světla pro duši“.

STAV UPOKOJENÍ

Všechny vás zdravím.

Bez dlouhého otálení: nebudu zde psát příliš o aktuální situaci kolem kor. viru. Už to slovo ostatně dnes mnohé děsí a stigmatizuje. Píšu jen v krátkém vzkazu.

To nejpodstatnější se pro mne nyní neděje na vnější, ale na vnitřní úrovni, chcete-li, v srdci. Děje se v rovině, jak každý se sebou samým pracuje ve prospěch vitality, imunity, ale hlavně v celém poli zdravé lidskosti, která má podle mě duchovní kořeny i základ. Nejsme pouze fungujícím mechanickým strojem a funkcemi svému organismu.

Jsme i nositeli poměrně složitého nástroje lidské psychiky, který naše tělo spravuje a snaží se vyladit vše tak, aby pečlivě a střízlivě vyhodnotil míru bezpečí a přežití organismu. Sleduje hlavně ohrožující podněty z venkovního světa, ale i vnitřní podněty tam, kde vznikají blokace a nerovnováha. Kromě toho v psychice mohou hrát velkou roli i znovuoživení starých šoků a bolestných událostí, kdy jsme plnost našeho vnímání zúžili pouze na bolest a strach. Dnes se sice nemůžeme moc fyzicky scházet, o to více můžeme udělat na poli vnitřní terapie lidského ducha – směrem sami k sobě.

A nyní k věci. Každý dnes máme volbu, chovat se odpovědně a s obezřetností. To ale neznamená napojit se na potrubí „zpravodajství strachu“, ať už na nás deptá z televizní obrazovky nebo na internetové síti. Vždy máme volbu za sebe. Každý se podle mě máme (při veškeré péči o sebe a naše bližní) možnost se starat o to, aby naše psychika a lidský duch nesdíleli na první místě „izolaci“ či frustraci, ale naopak se vnitřně obraceli k těm podnětům a činnostem (světla) vnitřního světa, které nás doširoka otevírají. Tím naši vitalitu a životní síly velmi posílíme. A kdo to tak cítí, možná právě dnes ocení sílu meditace i jednoduché srdečné modlitby, která je vlastně zesílením vnitřního dobrého slova a přání. Pokud k tomu máme možnosti, je také dotek přírody zázračně oživující a naplňující.

Nemusíte tomu věřit, ale mé přesvědčení je takové, že tento virusový stav nejlépe zvládneme touto vnitřní prací, kdy nebudeme pěstovat stres (pozn. což je stav stlačení), paniku či hysterii. Řada mých přátel mi v tomto čase píše, jak zažívají poněkud zvláštní stav vnitřního klidu a upokojení. Zatím hlavně probleskuje. Často si jej ještě neumíme přebrat, ale je v něm obrovská síla. Můžeme se ptát, odkud plyne a co nám přináší.

Protože nechci psát zdlouhavě, připíšu jen krátce, že pro mne jako člověka i terapeuta je nyní na prvním místě pracovat na této sféře vnitřního upokojení. Paralelně s tím jsem se dal do práce na nové knize, nazvané právě Kniha upokojení. Nebudu ji zřejmě vydávat knižně, spíše ji přátelům a zájemců pošlu mailem v podobě pdf.

Přeji nám všem nalezení tohoto pokojného stavu a sdílení srdečnosti a laskavosti k sobě i k druhému.

PJS

 

SVOBODA VŮLE DUŠE, A JEJÍ OPAK

 

Svoboda vůle je jednou z nejpodstatnějších věcí. Na různé druhy svobod ostatně dnes apelují politici, média, i občanští aktivisté či agitátoři.

Pro svou náturu terapeutickou, a řekněme i trochu filosofickou, obracím se raději na téma svobody lidské duše, než na nekončící debaty o občanských svobodách.

Již v dávných dobách moudří a přemýšliví lidé zkoumali, co tvoří podstatu svobodné vůle u člověka. Jestli je její základ u všech stejný, a o jaký druh „pohybu a hnutí“ jde.

Hodně podstatná jim přišla vazba mezi záměrem jedince a předsevzetím něco (svobodnou vůlí) udělat, a oproti tomu působící překážka, a také osobní odpovědnost dostát směru (a záměru) vykonání činu své volby (viz Órigenes).

Konkrétní příklad: pokud politik nerozhoduje již vnitřní volbou v zájmu voliče, který si ho jako zástupce vybral a (ve shodě s tímto nedrží odpovědnost a nekoná stejným směrem prospěšnosti), stává se neřízeným politikem vlastního svodu, řízen třeba zištností, závazky k jiným finančním, korporačním subjektům atd. Takový politik je řízen nikoli vědomou shodou svobodnè vůle, ale svým zištným zneužitím delegované důvěry. Nenaplňuje již žádnou předzjednanou shodu činností spolu s voličem, naplňuje její svůdný opak, manipulaci.

Svoboda je spojena s vůlí jednotlivce, ale taky s překonáváním napěťové výzvy poradit si s bráněním v tom, pro co se rozhodujeme, s protistranou, s překážkou. Z toho někdy mylně vyvozujeme, že svoboda je snad nějaký statek, který máme ve svém držení. Naopak, svoboda je pohyb a impuls, něco velmi živého, nikoli předmět a věc. Podobá se křesání, kdy jsme pojali záměr něco nově osvětlit, učinit.

Ve vztahu k médiím se nedá o svobodě vůle hovořit tehdy, pokud dané médium (tedy vždy „zprostředkovatel“) zkracuje, dezinterpretuje, svévolně zabarvuje nebo dokonce likviduje „slovo a počin človaka“, tedy právě jím rozhodovaný a vykonaný čin jeho svobodné volby.

Riziko mediální interpretace je tím vyšší, že většinou odmítá (ono médium) převzít za své „in-formování“ i konkrétní odpovědnost, nebo dokonce se nechá uplácet v tom směru, aby to, o čem referuje jako o svobodné volbě a činu dotyčného člověka, překroutilo v opak. Tam, kde se člověk zachoval eticky správně je naroubován svod, úpadek, kde je v záměru čistota a ctnost, je vkládáno podezírání a neřest.

Svoboda volby je dnes popularizovaným tématem, ale o jejím základu často nechceme nic slyšet. Svoboda vůle u člověka není „hladké klouzání prostorem ve svévolném směru“, ale spíše silný impuls dopředu tam, kde se jisto jistě objeví a projeví překážka, odpor, brzda. Tak je skutečná svoboda vůle člověka a jeho duše vždy i svým způsobem hrdinská, ač třeba nenápadná.

Už z tohoto jednoduchého výhledu se pak ukáže, že společnost davově neprojevuje svobodu, dav ji může slovně opěvovat, ale jedině člověk v úrovni duše ji umí uvádět v pohyb.

Dav se může společně radovat na náměstích z toho, že každý jeden získává třeba dlouho upíranou šanci k projevování svobodné volby navenek.  Ale svoboda duše koná vždy skrz, je ze sebe počin.  A mluvčí davu jsou opět jen ti, jejichž motivy je třeba dobře zkoumat a činů si všímat. Tím se vracím zpět k oné zástupnosti politiků či aktivistů, a k tomu, čím a komu poslouží oni sami.

Zda sledujeme poutavé divadlo „o údajné svobodě“, anebo skutečnou odpovědnost jedinců s ochotou ve službě druhým pomoci vykonat tu nejlepší svobodu volby ve shodě s dobrou věcí.

Krásné dny.

PJS

Vše o životě po životě 2

V současné době jsem přijal nabídku ke spolupráci – jako průvodce dokumentu Schopnosti: Vše o životě po životě 2 – s režisérem Daliborem Stachem. Dokument je natočen ve formě otázek a výpovědí lidí, kteří prošli klinickou smrtí a vrátili se obohacení tímto zásadním prožitkem nejen pro sebe, ale i pro celé své okolí a blízké.

Vystupuji v tomto dokumentu jako regresní terapeut a průvodce. A také se účastním projekcí a následných debat s diváky spolu s režisérem a lidmi, kteří v dokumentu vystupují – v některých kinech a knihovnách v ČR (Kroměříž, Hlinsko, Ústí, nad Orlicí, Svitavy a další).

ČSFD – Vše o životě po životě 2

 

 

Mír, pokoj a dynamika života

Po čase se vracím k tomuto tématu z jiného úhlu pohledu. V naší soudobé „realitě světa“, především dosud vůdčí západní civilizace, se kromě štvavých kampaní, nenávisti a již otevřeného násilí, občas daří i mírovým aktivitám. Jsou jako holubice, které poněkud nesměle vzlétají nad vřavu světa.

Sám pojem mír je (podle wikipedie) 🙂 „stav, kdy mezi lidmi, skupinami a státy nevládne nenávist a konflikty mezi nimi nevedou k hromadnému násilí“. Podle Ottova slovníku naučného „je to „požehnaný a blahodárný stav tichosti a dobré vůle mezi lidmi, národy a státy jakožto opak sporů, různic a války“. Tolik citace.

Slovo mír totiž tvoří i jiný důležitý pojem, totiž smír. Smír v sobě nese právě pečeť (dočasného) neútočení, umlknutí sporů a válek. Je ale třeba takové „usmíření“ hledat, najít k němu důvod. Mír (i smír) jsou tedy akty vzájemné tolerance a neútočení.

Oproti tomu se můžeme podívat, jakou zprávu v sobě nese pojem pokoj. Pokoj a stav pokoje v sobě nese především vnitřní svět a stav „upokojení“ se. Ten má vazbu na lidskou psychiku, mysl, city, duši a dokonce i na úroveň ducha. Je to tedy i určité „vědomí“, naplněné pokojností. V ní je cítit, že nepotřebujeme útočit, ale také nosné téma jisté spokojenosti, naplněnosti, nedožadování se.

Oba pojmy, mír i pokoj, ukazují jednak naše přání, ale také naše šťastné naplnění. To, co v nich není příliš vidtelné, je ale pohasínající dynamika světa. Oba pojmy mají zajistit jistý klid. Extrémní stva klidu je pak roven „vyhasnutí“ plamene a života. Pokud bychom se podívali na téma optikou duchovních nauk, pak třeba buddhismus se na tuto především klidovou sféru velmi koncentruje.

Pozemský svět, (rusky „mir“), je ale velkým dynamickým dějem. Nejen v něm, ale v nás samých běží souběžně desítky vrstev a rovin ve velké dynamice tělesné, psychické, duševbí i duchovní. Život sám má ve svých projevech nekonečnou neutuchající dynamičnost.

To souvisí s určitým paradoxem toho, pokud příliš tlačímě na „mírové“ pojetí a zanedbáváme-li při tom dynamiku. Naší vnitřní součástí jako lidí, je i stav vymezení se, nahněvání se, touhy a projevů toho, stav, kdy se zanítíme pro tvorbu a dílo. Takové dynamické procesy ukazují dopřednost a snahu se posouvat dále.

Pro duchovní badatele, kteří měli tu možnost učinit zkušenosti na poli exteriorizace (vymístění úrovně duše z těla) může být podstatným zážitkem, že existují celé civilizace bytostí, které došli v tlaku na mírové klima tak daleko, že sice v jejich světě se dobře pluje, ale není vůbec připraven na dynamický aspekt konfliktu, jako nutného protikaldu. Bezkonfliktní zónu můžeme vnímat až ve stavu Sjednocení, skutečného Božího království, zatímco astrální světy i svět pozemský mají dynamiku, kde se mnohé zároveň prolíná, je si výzvou a často se i kříží.

Krásný den všem.

Navázani na minulé?

Řada z nás má své oblíbené výjevy či obrázky z minulosti. Nejen ze své. Minulost bezpečného dětství, minulost filmů mládí, minulost první lásky, minulost prvních protestů…

V tomto romantickém spočinutí není nic nebezpečného. Naopak. Vyhlíží jako záštita oproti zběsilé současnosti, a možná velmi nejisté (ba nebezpečné) budoucnosti.

Je to často svět našich filmových legend a „ochránců“ – Vinnetou, komisař Jieuv (hledá Fantomase), komisař Moulin či Schimanski. Arabela, dr. Živago nebo Prot.

To, čím dnešní doba zrychluje, se jeví jako nepřejícnost k zaostávání a snění. Máme (prý) sami ukázat, co chceme stvořit, co má býti naší budoucností – v těžké zkoušce zpětných způsobů současné politiky, médií, repríz pořadů a kolovrátků ozvěn hitů dávno minulých.

Chybí tu něco podstatného: zcela noví básníci; noví režiséři boudoucnostních vizí a přesahů; malíři, co jdou za do zcela neznámé dimenze; filosofové nepodmínění koncepty minulosti – noví „existencialisté“; sochaři naprosto neuchopených forem… Nebo nechybí – jen si jich okázale nevšímáme?

A tak se upřímně primlouvám za vlídnost k budoucnosti, za bez-nenávistnost k současnosti a za vlídné propuštění minulosti.

PJS

VIDEA

Video rozhovor na Příznacích transformace – Duchovní regresní psychoterapie.

Přednáška o hlubinných inspiracích a progresi (2019)

Přednáška Inspirační hlubinné terapie na festivalu EVOLUTION Praha (2018)

Přednáška o regresní terapii (HAP).

Přednáška Ochrana před negativními vlivy.

Přednáška Vtělení a odtělení z pohledu HAP.

Přednáška Regresní terapie a Luciferská gnoze.

Pozvání k práci na sobě a na kurzy regresní terapie HAP – Vitalita a zdraví

Od regrese k rozvoji lidského ducha

Přednáška na festivale EVOLUTION 2018, Praha – Objevte svůj vnitřní potenciál. Péče o duši a ducha – první část.

Přednáška na festivale EVOLUTION 2018, Praha – Objevte svůj vnitřní potenciál. Péče o duši a ducha – první druhá.

Vrátit se ke spontánnímu, ne jen vymyšlenému…

 

Zaujaly Vás mé webové stránky? Sdílejte je s ostatními. :)