Při práci s klienty, a zejména na kurzech HAP, se občas vynoří otázka, jaký vztah je mezi Hlubinnou abreaktivní psychoterapií a jednotlivými úrovněmi bytí. Můžeme jim zde říkat s jistou nadsázkou “duchovní světy”. Je to dáno náhledem na to, že všechny světy mají vlastně prvotně duchovní základ, jsou projevem určité nehmotné ideje, pocházející nikoli “z inteligence hmoty”, ale z “inteligence nehmotného typu”, která do různých úrovní hmotných i energetických reakcí a strukturací, do různých zformování a tvarování přichází.
Samozřejmě, pro zaryté materialisty je hmota prostě samoorganizující se, je jakýmsi “bohem na stroji”, dokonce má prý samostatnou a “svoji” inteligenci v buňkách a různých jemných “spojeních” složek. Je to podobné, jako byste asi neřekli, že v nehmotné úrovni myšlenek a idejí člověka, které se ukazují jako jeho já (ať už míníte nižší úroveň osobnosti a ega, nebo vyšší úroveň individuality jeho duše a ducha) vzchází každý vědomý záměr ke konání a působení, ale mysleli si, že jsme jen shlukem na sebe působících samosprávných samointeligentních “atomů” bez správce. Správce je vlastně jen mozková ústředna – a k tomu dostanete vysvětlení, že pořád ještě (do kdy?) většinu věcí o mozku nevíme.
V terapii HAP hraje ale pro mnohé z nás velmi podstatnou roli, pochopit jak náš DUCH pracuje, co umí, kam až sahá jeho vůle a paměť, jak s jeho úrovní komunikovat a co to znamená pro psychiku, pro tělesno, pro celý život daného člověka.
Ano, často se stává, že lidé nevěří, že něco jako úroveň ducha existuje, že jím vlastně ze všeho nejvíce jsou. Zapomenutí, které ještě malé děti (silně ještě s duchovním nebeským světem spojeny) neznají, je postupně od přibližně 3 let stále hlubší a řadě z nás časem připadá pozemský svět již zcela “bez ducha”.
V zásadě na takovou “ztrátu spojení s Nebesy” doplácí často člověk samotnou ztrátou toho nejhlubšího smyslu pro Dobro, Lásku a Krásu – které rozmělní v “dobrá mínění”, “lásky toužení” a “okrášlování”. Již ve Starověku duchovně vidoucí a někteří filosofové věděli, co značí vnitřně žít “propojen a účasten na světě idejí”, a co naproti tomu značí “pád do říše stínů a kopií idejí”.
Pro terapeutickou práci v rámci HAP pokládám (pozn. pro některé typy zpracování engramů a také pro určitá témata přiuzavření či blokace duchovních schopností) za poměrně podstatné, aby se sám klient, když je veden v práci na úrovni ducha, zakusil a pochopil rozdílnost mezi pozemským světem, prožitky a konáním v astrálních světech a úrovních spojených s dualitou, a pak i principy úrovní Sjednocení. I přesto, že nám naše současná tělesnost omezuje snadný a vědomý přístup do některých úrovní světů, lze tzv. exteriorizaci (vymístění duše z tělesna) vědomě trénovat.
Přínos může být nikoli v nějaké zvědavosti a dychtivosti “po duchovnu”, ale naopak určitý hluboký realismus průhledu zákonitostmi, příčinami a důsledky, způsoby zřetězení a principy. Poznání vzájemných vztahů “způsobů, jak a kde se duch projevuje a kam se projektuje” v mnohém usnadní i ty nejpodstatnější otázky smyslu,který v životech hledáme.
Příklad? Klient, který se mylně omníval, že jeho duch je napojen přímo na Boha Otce, že mu září jako velké slunce poznání (už zde se ukazovali praktické a viditelné rozpory) je ve skutečnosti držen v bludu určitým inplantátem, kde astrálné entity určitého typu mají zájem jej šálit a poskytovat mu zkreslující stavy a informace. Naštěstí po rozpoynání takového podivného vlivu si klient sám zvolil tento “astrální nástroj” sejmout a vrátit jej dárcům a dále již podobné “vylepšení” nepožadovat…
(Pozn. jistý odborně rozčleněný pohled na některé úrovně duchovních světů čtenář najde v naší rubrice o poznávání vyšších světů)
