Podle knihy Paula Twitchella Exteriorizace – Světelná stezka je jedním z duchovních měst (pomáhajících) pro planetu Zemi i město DAMCAR. Twitchell o něm píše:
DAMCAR se rozkládá na poušti Gobi, ležící mezi pohořími Mongolska a Číny. Toto podivné město leží zde, na neúrodných větrných náhorních plošinách. Je hlavním sídlem duchovního řádu, známého jako Lámové žlutých klobouků Sedmého světa nebo také Lámové ohnivé mlhy (Fire Mist).Damcar je také jedním z předsunutých míst Neviditelné vlády naší planety. Je to velké a krásné město, representující aktivitu pozemských náboženství. Má množství katedrál a svatých míst, kam můžeme v době, kdy spíme, jít konat bohoslužby a studovat. V mnohých těchto chrámech jsou živoucí obrazy mnoha světců různých světových náboženství a svatých mužů. Lámové, kteří se zde nacházejí, jsou dokonalí mistři, kteří se zavázali k určitým povinnostem, týkajícím se osvěty lidstva prostřednictvím šíření náboženství.
Po několika pokusech zaměřit se na Damcar dle lokalizace Paula Twitchella (tedy nad pouští Gobi) – v podstatě bez jeho nalezení – jsme začali se ženou Lenkou pátrat “v čem je problém”. Bylo to vlastně poprvé, kdy lokalizace neseděla. Zkoušeli jsme tedy dle charakteristiky města pátrat nad jinými lokalitami. Netrvalo dlouho, a duchovní město odpovídající charakteristikám se objevilo – ale nikoli v dálné Asii, ale spíše v oblasti blízkovýchodní – v podstatě mezi syrským Damaškem a Izraelem.
Jiným zdrojem informací směrem k duchovnímu městu Damcaru v oblasti nad blízkovýchodní Sýrií a Isrealem jsou hledání ve spisech a manifestech původních ROSEKRUCIÁNÚ. V jednom z příspěvků na toto téma původu, v rosekruciánském manifestu FAMA FRATERNITAS (1604), za jehož autora bývá označen Johann Valentin Andreae je mimo jiné pojednává o pouti Christiana Rosenkreuze “za poznáním a zasvěcením” do Arábie, kde na tajuplném místě později došel zasvěcení do řady duchovědných poznatků. Samotné místo je však opředeno spíše dohady a jeho lokalizace jako pozemského Damašku se zdá být otázkou.
Z našich badatelských průzkumů prostřednictvím metody “přímého vstupu do duchovního města” vyplynulo pak následující:
Damcar se skutečně nachází nad oblastí syrsko-israelskou, a může být zaměřen nad oblastí syrského Damašku. Jde o místo povýtce mystického charakteru. Podílí se na něm duchovně vyspělé bytosti se zaměřením na religiozní a náboženské ideje v prapůvodní čirosti a čistotě. Vstup do tohoto duchovního města je “střežen” tak, aby se k němu nepřibližovali bytosti, které by chtěli “svatých míst” zneužívat. Spolu s Ra-Ha-Ka-Zem (nad Cornwallem), Sat Dhanem (mad Pyrenejemi) a Lemurijským duchovním městem patří do skupiny duchovních měst spojených s GRÁLSKÝM PRINCIPEM POZNÁNÍ.
V samotném Damcaru vládne velmi poklidná, ducha uklidňující a hudbou sfér prosycující atmosféra. Svojí “čistotou a průzračnou přímostí” jako by bylo místo spojeno s dávnými Essény, prvotními křesťany a Súfi. Damcaru se (dle našeho průvodce po něm) také někdy říká “město zázraků” nebo “zázračné město”, neboť se zde bleskurychle dějí změny kvalit a schopností nového pochopení díky aspektu přijetí a uvnitřnění (kontemplace).
Damcar je také městem, kde se studuje práce lidského ducha na svém duchovnímu růstu sebe-uvědomování a otázky rozhodování, díky okamžitému pochopení proměny postoje. Jde tedy o principiální okamžité nové pochopení souvislostí a pro-zření. Pokud bychom se pokusili zdejší “atmosféru” k něčemu přirovnat, jednalo by se o nádech vzdušně-vodního jemného elementu nepozemské jasnosti a čirosti v “jasnost, blaženost a čirost” vědomí ducha”, průhled hlouběji. Také je velmi silně přítomen aspekt zvuku – nebeské hudby (samozřejmě jiného rozkmitu než v pozemském prostoru). Jako by zde zněla a prolínala se z různých stran “jakási prazvláštní hudba sfér”, kterou těžko přirovnávat. Může v ní být slyšen prvek chorálů i jiných ladění starých kultur.
Také se zde setkáváme s bleskurychlým vedením bytostmi směrem k porozumění a prožití nekonečně sjednocujícího “tady a teď”. Poznatky a zkušenosti zde samozřejmě odpovídají kondici jedince, který sem přistupuje s určitou vlastní úrovní rozpoznávání. Ohledně porovnání Damcaru s “náboženstvími a náboženskými proudy” na Zemi je dobré si uvědomit, že na Zemi dnes nepřevládá to, aby duchovně náboženské směry měli převahu svých vyznavačů a kněží, kteří se dokáží dostat či udržet svého ducha nad úrovní duality (a z toho plynoucího posuzování a pochybností). To se týká i různých bratrstev a lóží. Hlavním je zde vždy zájem a rozvoj vlastních schopností ducha. Je ale třeba přihlížet i k záměru v pozemských relacích – pokud vedou náboženské směry jedince kladným záměrem k jeho vlastním možnostem lepšího pochopení, pak také mohou být “ve své úrovni” inspirativní a užitečné. V zemském světě se totiž zatím nelze vyhnout zemským zákonitostem, návykům a omezením (například náhledu peníze = odměna). Od těchto “relativních návyků a zákonitostí propojení” se není třeba striktně distancovat, spíše je pochopit a vhodně používat.
O duchovním městě Damcar více v našem chystaném titulu: Pavel a Lenka Sobkovi – KNIHA DUCHOVNÍCH MĚST
