Jako člověk, který se delší dobu věnoval praxím tibetského buddhismu jsem byl velmi překvapen značným odporem, jaký vzbudil u některých jogínů můj terapeutický pomáhající a také prakticky poznávací krok a zájem komunikovat a poznávat v oblastech „nižších a vyšších civilizací“.
Některým kolegům evidentně vadilo i mé zkoumání kolem takzvaných „sjednocených bytostí“, pokud jsem jimi nemínil (podle nich) tytéž, tu samou hierarchii a stejnými slovy, která je popisována v naukách a v rámci „buddhistické kosmologie manifestací“.
Tedy pokud podle nich nemluvím o stejných „projevech“ realizovaných buddhů, dévů či dákiní.
Celá potíž se zřejmě točí kolem odlišnosti termínů jako je „duše“ (namísto „mysl/za-mysl“ či „vědomí“) a Nejvyšší zdroj či Bůh (namísto „přirozeně dokonalý stav“, či plodivá Prázdnota jakožto Nejvyšší Blaženost a Soucit). Někdy bývá těžké si tyto věci vzájemně osvětlit tam, kde je vše řízeno určitou ortodoxností slovníku a přísahou na „jazyk mistra a nic jiného“.
Dlouho jsem si kladl otázku, co takové pozdvižení vyvolává. Dokázal jsem přeci ve své praxi regresní psychoterapie rozeznávat složku duše, její projevy, její schopnosti a její vliv a její „ulpění ve vizi po tělesné smrti“ nebo naopak její cestu do Světla v případě, že dochází (dočasného nebo trvalého) vysvobození z pozemsky-astrálního uvěznění.
Je tu určitá nejistota, spojená se zvláštním nedůvěřivým „přeskočením astrálních projevů“ v oblasti duchovního poznávání a také v našem pochopení tibetského buddhistického panteonu.
K astrálním projevům bývají řazeni především démoni, duchové místa a astrálně-zemské dákiní a dévové, o které se při přítomnosti „osvícených buddhů“ netřeba příliš starat (krom nějakého toho obětního daru na usmířenou). Vše často řeší prostředníci – Ochránci nauky – kteří jakoby za nás s „negativiními silami“ komunikují a je vůči nám usmiřují. Bohužel ve věci poznání, jak to vše funguje, nemám pocit, že by kdo řešil (krom mistra samozřejmě).
Projevy astrálního typu se většinou berou jen v negativním aspektu „obtíží a negativit“, čímž je míněna řada objevujících se „vlivů, překážek a okolností“, které má praktikující buddhista „zažehnat“ tím, že si vezme na pomoc svůj vnitřně zářný stav (pozn. s jeho objevením pomůže adeptovi svým uvedením a zplnomocněním mistr), který pomocí posvátných slabik a manter aktivuje. Efektu nejen věřím, ale mnohokrát jsem jej i zažil, kdy mantra plus vnitřní přirozeně zářný stav způsobí, že daná „negativita“ se opravdu drží na distanc a daný negativní vliv či okolnost „zmizí“ či ustoupí.
Podivné na celé věci je, kolik ustrašenosti slýchám ve věcech temných vlivů, černé magie a negativity od kolegů praktikujících. Je tomu tak často i přesto, že mistr stále dokola trpělivě vysvětluje, že jím ukázaný zářný stav ještě k tomu propojený s mantrou na některou z „osvícených manifestací“ buddhů zaručuje, že negativita a provokace ustoupí. Ve věcech astrálních „duchů a projev“ jako by vládla jistá ustrašenost hraničící s pověrčivostí, a bez patřičného prozkoumání a logiky, proč se to a ono projevuje tak či onak.
Ono zmíněné „přeskočení astrálu“ je podle mě od mistrů dobře míněný „skok“, aby se praktikující nezačali příliš „zdržovat na osvícené stezce“ a pitvat se v rozporech pozitivních a negativních bytostí a civilizací astrálních světů. To ovšem nevylučuje, že i poznání této oblasti může být velmi důležité pro naše sebe-uvědomění, pro naše pochopení situací, do kterých se dostáváme. Zejména ve věcech našich onemocnění, našich nezpracovaných strachů a traumat, které nás „vězní v samsárickém kroužení inkarnací“ je poznání vlivu a projevu astrálních, zejména těch negativních entit, zásadní.
Někdy mi přijde až úsměvné, jak se ode mne někteří praktikující buddhisté odtahují s naprostým nepochopením toho, čemu se věnuji. Podle mnohých bych měl prostě jen následovat instrukce mistra, plnit jím navržené praxe až do totálních výsledků a zapojovat se do aktivit, které jsou s ním a komunitou praktikujících spojovány. Je v tom věru hodně nepochopení, hodně nesvobody a úzkostlivosti, držet se vyjetých kolejí tam, kde máme sami „pokročit v poznání“, a kde se předává nauka směřující k absolutnímu stavu. Aniž bych toho chtěl nějak zneužívat, mohu se ve vnitřním rozzářeném stavu k mistrovi kdykoliv komunikačně obrátit a také tak činívám. Necítím v našich setkáních rozpory, byť některé věci řešíme odlišně. Jedinou spoutanost tudíž vidím v našich vlastních omezováních a omezených konceptech o tom, o čem nemáme (nebo si nepřejeme mít) zkušenost.
Poznání „mimozemských civilizací s pokročilými technologiemi“, jak o nich hovoří Jasmuheen, je tedy pro mne především možností poznat, jakými prostředky tyto „astrální civilizace“ operují.
V případě tech negativně manipulujících je vidět, jak technologický pokrok či mocenská hierarchie (často vojenského uspořádání pod vládou nějaké dynastie či rodu) prosazuje své sféry vlivu, své špionáže a své vyhledávání „zajímavých pokusných osob“.
V případě pozitivních astrálních civilizací naopak vnímám prostor pro naši vlastní civilizační pozemskou volbu, respekt k našemu vývoji a evoluci, a často nenásilně nabízenou dlaň, pokud v něčem budeme o pomoc stát.
Z mého postoje nijak nevyplývá, že bych měl v neúctě vyšší „osvícené dimenze“ a Bytosti Světla. Je tomu přesně naopak. Cítím velkou výzvu dál prohlubovat „vnitřní komunikační a láskyplné propojení“ s bytostmi Sjednocení, s Jednotou, s Jediným.
S úrovněmi, odkud k nám doputovali učitelé a mistři, jakými byl Kristus, Buddha, Krišna, Mithra ad. Spolupráce s Bytostmi Světla a s mistry je vždy možná především ze „srdce a moudrosti“, z propojení do jejich úrovní. Přínos, který taková spolupráce, naslouchání a aplikace mohou přinést jak do sfér astrálních, tak do pozemského světa může být v případě dobrého záměru a rozlišování skutečně citelný.
