Toto označení stojí za vysvětlení v kontextech. Pokud se bavíme o “negativním” působení nebo dokonce “negativních” entitách, je samozřejmě podstatné, kdo na koho a proč takto působí.
1) Kdo je vlastně “negativní” a čím? Proč?
2) Kdo je podroben určitému omezujícímu, negativnímu vlivu? A Proč?
3) Proč je mezi nimi vztah působení “negativní”, jeden druhého napadající či omezující?
Tyto otázky jsou nejen psychoterapeuticky či pneumatoterapeuticky rozebírající, ale životně zásadní. Pokusím se na ně v tomto rozdělení podat svůj náhled.
ad 1) Ten, kdo působí negativně, omezujícím vlivem, se minimálně v jednom ohledu cítí oprávněně, silně, dominantně, mocensky, dobyvačně, predátorsky. A podle toho se Aktivně chová. Má zájem o svoji “kořist”. Jeho působení je dobyvačné a omezující, ne však vždy zcela zvědomělé. Zcela jasné se mu zdá to, že on je silnější, vládnoucí, zkoušející, elitní, významný – oproti svému protějšku.
ad 2) Ten, na koho je “negativně” působeno, je naopak pod jeho vlivem. Cítí se slabším, podrobeným, ovládaným, ukořistěným. Chová se PASIVNĚ, podrobeně. Pro vztah tohoto typu je podstatná vazba: ovládající – ovládaný. Pole, ve kterém se posléze pohybuje “ovládaný” klient, se obrací na terapeuta o pomoc, touží po změně a chce ji aktivně vykonat. Jeho snahou je vymanit se z dosud dominantního (“negativního”) ovládajícího postavení a vlivu. Nabýt nové “sebe-vědomí” a vykročit jinak.
ad 3) To nás dostává ke třetímu, a možná nejpodstatnějšímu rámci vzájemně “vztahovému”. Jde o oboustranné ozřejmení ve vztahu, kdy je původně aktivnímu predátorovi řečeno a ukázáno (vnitřní cestou ducha), že ovládaný si již nepřeje tento druh závislého vztahu, v němž je ovládán, vyčerpáván, a někdy i ničen.
Prostředním, diplomaticko-terapeutickým jednatelem, by pak měl býti (sebe-vědomý) terapeut, který jedná (pokud možno) tak, aby se ve vztahu objevilo poznání nového horizontu. A to jak pro klienta, tak i pro dosud “ovládajícího” predátora. Podstatné je osvětlit jejich dlouhodobý vztah a důvod vzájemné “závislosti”.
Pokud je to možné, může dojít ke změně jejich dosud vykořisťovatelsko-podrobeného vztahu tak, aby minimálně vykořisťovaný klient byl osvobozen a mohl si tvořit novou perspektivu. Ze druhé strany má ale terapeut i zájem o “perspektivy predátora” a jeho uvědomění si své pozice. Otázka bývá, zda má predátor zájem svůj postoj v dialogu s terapeutem obecněji měnit.
Poslední věc se týká nebeských, astrálních i pozemských zákonů. Zde je především pole terapeuta, kde musí velmi dobře chápat, v čem se vzdělat, kam se obrátit a jakých principů se držet… Život se tak může sávat cestou významných přechodů a posunů pro mnohé.
