V hlubinných terapiích, které sestupují až na samotnou dřeň a jádro dlouhotrvajících obtíží a traumat mívá zásadní význam role tzv. postulátu.
Postulát je z hlediska psychoterapeutického určitý “program”, který funguje jako energické a vtiskující prohlášení o přístupu k určitým činnostem, jednáním a chováním. Postuláty si můžeme tvořit jak sami sobě, tak ke druhým. Pokud je postulát vtisknut do “otevřeného” systému psychiky jako určité dogma, určitý příkaz, chová se vůči němu psychika jako k modelu, který je nucena akceptovat a jím se (slepě v kruhu) řídit.
Většina postulátů má totiž v sobě tak silný apel, který bere psychika jako ochranný nebo tlumící vliv před bolestí, před zničením, před zkázou.
Příklady: “Nehni se z místa, nebo zemřeš!” – “Nikomu to nesmíš říci! – “Žádná jiná cesta neexistuje!”. V takových a podobných případech se postupát podobá vytvořené posthyponotické sugesci. Zásadní roli pak hraje obvykle nikoli to, co s takovým postulátem-programem psychika dělá, ale spíše to, jak hluboce, kým a za jakým účelem byl postulát vtištěn.
Pokud bychom k tomuto tématu přistoupili z hlediska lidských nebo třeba i lékařsko-terapeutických kroků, může nevhodné, neuvážené či blokující prohlášení aktivovat stav postulátu, kterým se jedinec bude na ose psychosomatické (v kruhu) řídit.
Co to znamená v praxi? V praxi to znamená, že neuváženou silovou větou o zdravotně tělesném či psychickém stavu jednice můžeme jeho stav podmínit, ohrozit, nebo dokonce dovést až ke kolapsu. Pokud si lékař či terapeut není jist a pronese větu typu: “Zde již nic nepomůže!” – “No, tohle už nedá!” – “Pánbůh s ním!” – “To leda by se stale zázrak!”… je zde velká šance, že takový postulát si labilnější, se svojí menší obranyschopností zranitelnější, psychisky už tak dost zdepatný jedinec “nechá hluboce vtisknout”. Bohužel jeho psychika se podle toho začně chovat. Respektive u řady lidí povolí hlavní faktor uzdravení ve sféře duše a ducha, a to vůle k uzdravení. Může se stát, že toto zdánlivě nevinné prohlášení zbortí celý zbytek fungující obranyschopnosti přesně v modelu “vše je ztraceno!”, i když tomu stav nemusí odpovídat.
Vedle toho může postavit naopak “prohlášení vůle ducha”, jakési nadřazené volní akty sebezáchovy. Nejsou jen tím, co dokáže některé stavy pod vlivem postulátů “rozbít”, ale navíc vpustí do oblasti psychiky ozdravné světlo lásky a sebelásky k životu a “vůni smyslu života”. Takový krok dokáží vyvolat inspiračně ti, kteří po vzoru mocných proroků, therapeutů a nebeských čistých bytostí Božích – dají veškerou svojí sílu ducha do spojení s Duchem svatým a přece v stavu pokory a lásky vysloví “svatá slova inspirace”: “Rozhodni se v srdci a budeš zdráv!” – “Nic není ztraceno, bojuj – a Bůh ti pomůže!” – “Nedovol démonům cizí mysli zahubit tvého ducha – Světlo je ti nablízku!… Mnoho lidí zde spekuluje o palcebo efektu, ale jediným důvodem této spekulace je lidské nastavení materialismu, kde lidé nechápou “sílu půsolidského ducha”, natož sílu Nebeskou, řádově nekonečně vyšší, nevěří v ni a vyhýbají se jí. Tyto věty, sjednoceny s úrovní ducha inspirace Nebeským královstvím – mohou při vnitřním sjednocení obou – terapeuta i klienta – rozbít zakleté zámky a programy postuplátu, jenž by vedl k sebe destrukci.
Dodejme ale, že nejde o jakési univerzální řešení. Ve většině případů stačí s terapeutem najít onen “chybný výrok-program” a hlavní zdroje a kořeny, odkud si jej klient nese. Je třeba s ním zacházet jako s každý engramem (pozn. paměťovým záznamem bolestné události) a důkladně jej zpracovat.
Pak je tu ještě třetí okruh postulátů nabitých neobyčejnou silou, průrazností vtisknutí a trvalostí. Těmi jsou uřknutí, prokletí, osnování pomsty a zahubení. U těchto případů platí, že mechanismus vyslání “negativně zabarveného přání či rozkazu” se posouvá do role příkazu, zákazu nebo destruktivního drcení životních sil druhého.
Hlavní osou jsou zjištěná a zneužitá oslabení v éterném těle (životních sil) a také v poli těla astrálního (cítivého) do kterých se jako dračí dráb zatíná “proklínající” nebo “ničitelská” síla cizího úmyslu. Zde je sice práce v mnohém podobná dříve řečenému, ale s tím rozdílem, že odvážný terapeut v takových případech volí cestu přímé komunikace na úrovni duše s tím, kdo onen postulát destrukce vyslal. Je třeba znát důvody, znát vzájemné “konto” vztahů s postiženým klientem, vědět o důvodech vazby duše k duši.
Každá taková černomagická aktivita má někde kořen a také ten, kdo ji zosnuje může mít své podstatné důvody. Nelze jen tak někoho hájit, když nevíme, jak v tom celém byl v minulosti namočen. Pokud se najde odvážný terapeut, může pomoci jak “magickému agresorovi”, tak postiženému. V samotném aktu pomoci pak je třeba, aby agresor stáhnul všechny věty, sílu, programy, vtisky, podprogramy a případně implantáty své vůle z postiženého a zavázal se, že už je nikdy neobnoví. Z druhé strany i jemu může být pomoženo. I tato zdánlivě těžká situace má své možné naprosto kladné rozuzlení v osvětlení vzájemných chyb, nebpochopení, křivd a zamlžených tendencí něco vyzískat.
Jinak ano, jsou i temní mágové bez pohnutky mysli a srdce, ale o těch raději jindy…
