Inspirační terapie míří na konkrétní lidské možnosti proměny individuálního charakteru (směrem od nectností ke ctnostem). Činíme tak prostřednictvím inspirací (doslova “podnětů pro úroveň našeho ducha a duše). Terapeutickým účinkem je pak vystoupení ze stavu krize, stagnace, životní zmatenosti.

K inspirační terapii patří, že je poněkud vyšším stupněm, ke kterému je dobré přistoupit, pokud jsou již základní zátěže a traumata, a tedy i soubory tzv. engramů (pozn. paměťové stopy nezpracovaných bolestných událostí minulosti, z nich plynou traumata, nemoci, obecně zátěže) zpracovány.

V ose mé práce, které se s klienty věnuji, se Inspirační terapie (INT) váže nejen k širšímu rámci  terapie a rozvoji lidského ducha (PNTh), ale je podnětem k žité, nikoli jen „zamýšlené“ celistvosti člověka ve všech jeho pozemských aspektech. Je velmi vhodným konkrétním terapeutickým krokem a posunem na pomyslném terapeutickém mostě, který se klene mezi metodu regresní metodou HAP (ing. Andreje Dragomireckého), která zpracovává řetězce minulých zátěží a dalším vykročením do terapie rozvoje z úrovně lidského ducha (PNTh).

Slovo “terapie” zde znamená “péči o člověka”. Dnešní pojetí psychoterapie, které se až na výjimky nevydávají na cestu k lidskému duchu (pozn. v jistém smyslu se o to částečně pokouší svojí prací Stanislav Grof), se však již málo zajímá o to, jak vstoupit reálně do úrovně duše (řeck. psýché), natož potenciálu lidského ducha (řeck. pneuma, hebr. ruach). Terapie se podle mého pohledu může zaměřovat podle složek:

• péče o tělesný stav a životní síly
• péče o stav psychiky (duševna)
• péče o mentální úroveň zdraví
• péče o lidskou duši a ducha.

Cílem je ale především celistvé zdraví ve všech je polohách, snažím se pracovat s tím, aby každý terapeutický krok směřoval především k lepší vyrovnanosti, harmonii a přispíval k rozvoji nejen duševních, ale i duchovních kvalit života daného člověka. To ovšem také záleží na jeho aktuálních možnostech v oblasti rovnováhy a neztížení minulými traumaty.

V inspiračních terapiích se zabývám nalézáním inspirujících impulsů, které doslova odstartují pohyb ze zdánlivě slepé uličky frustrace, nepochopení, zátěže, zbloudění. Při tom je prvotní jistá analýza stavu: základní přehled i situace jedince v jeho soudobých “zátěžích” a to, jakou měrou si již tyto zátěže zvědomil, uvolnil a pochopil je.

Při konkrétní inspirační terapii jde například o polohy tzv.  “ženských” a “mužských” (jin a jang) kvalit a jejich vyváženost, dále o dosavadní propady v oblasti určitých nectností, závislostí a s tím související charakter, který si na nich napřímil nebo pokřivil.

Jak může vypadat inspirační terapie konkrétně

V konkrétní rovině můžeme pracovat například s jednotlivými polohami živlové charakteristiky, která se promítá nejen do horoskopu klienta, ale i do jeho základní roviny čtyř (psychologických) poloh charakteru (pozn. ty nejsou totožné s charakterem ve smyslu duchovní terapie PNTh). V psychologických modelech je zde poloha: cholerik, melancholik, sangvinik a flegmatik. Nás ale zajímá, jak daný člověk pracuje se všemi živlově elementovými složkami, kterou z nich má oslabenu nebo naopak příliš zveličenu. To se samozřejmě odráží i na čakrovém systému a v mnoha dalších polohách.

Tak například nás zajímají problémy, plynoucí z nastavení nedostatku nebo přemíry “startování elementu ohnivosti“, nebo “nadbytek elementu vzduchu“, který se projevuje přemírou neukotvených myšlenek, pocitů, odlétávání z praktické pozemské reality. Jindy zde může být “převaha vodního elementu“, které se projeví jisté neustálé přehnané přílišné cítivosti (bezbřehost) – a s tím související slabé schopnosti se prosadit a stát si pevně za svým, jakož i slabá schopnost ochrany a imunity.  Chybí zde vyváženost s pevnou vůli  a vymezením. A ještě v dalším případě se projevuje přílišný “element zemitosti“, která jakoby nedovoluje vytvářet si nový horizont, nový přístup, pohnout se zatuhlosti v již nefunkčních modelech.

Právě v těchto rovinách živlové nerovnováhy může inspirační terapie velmi dobře vycítit příležitost k nabídnuté proměně a posunu z krize.

Další inspirační úrovní míříme směrem k charakteru a situaci nectností, které aktuálně člověka brzdí. Zde potřebujeme znát a uchopit určité návyky k propadům, které se v minulosti děly. K posunu můžeme použít např. vymezení 6 základních nectností, se kterými se pracuje v rámci některých škol tibetského buddhismu (pozn. ale právě tak je možný model přehledu křesťanských ctností versus nectností, hříchů, nebo náhled z jiných duchovních okruhů).

Tak zde můžeme mít situaci vracejícího destrukčního či autodestrukčního hněvu, která ničí v podobě “požáru” (konfliktů) vše, co člověk v životě buduje. Zde samozřejmě můžeme přihlížet jednak k modelu čaker a tomu, jak se toto vychýlení projevuje v nich, jednak k tomu, jaké engramy, zátěže, postuláty sehrály v minulosti klienta zásadní roli, odkrýt je, zpracovat. Poté z nich učinit východisko k možnostem inspirace pro individuální proměnu.

Takový posun si můžeme ukázat na zjednodušeném modelu.

1. Hněv (konflikty) – může být stabilizován inspirací k “vodní složce“, která představuje metody a zájmy, které uvolňují napětí v těle, psychice, duši. Namísto spalujícího ohně konfliktů vedou k uvolnění v oblasti cítivosti především směrem k sobě, svým zálibám a radostem.
2. Lpění, lačnost – může být stabilizována a posléze uvolněna inspirací ke “vzdušné složce” odpoutávání se, neulpívání, tedy k jisté hravosti, kdy se uvolní tlak na nutkavost. Toho můžeme dobře dosahovat v kombinaci s těmi činnostmi, kde lze dosáhnout vnitřního stavu uspokojení bez toho, aby to neustále provokovalo naši žádostivost a slepou lačnost.
3. Nezvědomění, slepý instinkt – zde je naopak vhodné pracovat se “zemitým aspektem“, s jistou vědomou oporou v následnosti kroků, které mají smysl a vedou k vytčenému cíli.
4. Sobectví – jeho převaha může být stabilizována a uvolněna inspirací ve složce “prostoru” (pátý element, „éterný“) a uvolnění se od sobeckého jáství. Zde je nutné uchopit neustálé nutkavé sobecké směřování jen na sebe v tom, že jsme volný štědrým prostorem, ke kterému se vrací všechny kvality a kde jsme uvolněni z pout sebezajatosti.. Pokud dokážeme najít postupné kroky k altruizmu, ke vzájemnému, které obohacují všechny, kdož se ho účastní, získáme širší perspektivu “zisku” pro všechny, ne jen poněkud slepou dvojici sobec-altruista.
5. Žárlivost, bojechtivost – v tomto případě je opět vyvažujícím elementem „vodní živel“ – ale ve vyšším aspektu. Je velmi vhodné uchopit jeho vyšší polohu v meditačních a relaxačních kvalitách, v harmonizační poloze, například skrze kreativitu. Kdo je “tvůrcem” svého života, nebojuje s druhými. A tak i poněkud vzdušně do ohně dmýchaný aspekt žárlivosti nenachází oporu tam, kde již netoužíme svrhnout druhé z jejich piedestálu, jako nějaká božstva.
6. Pýcha – v tomto případě se můžeme setkat s celým souborem projevů od těch tělesných, přes psychické, mentální až k duchovním. Pýcha je rozhraní, ze které lze velmi rychle padnout. Zde je třeba pracovat se všemi složkami tak, abz nás odváděli od „nadřazenosti a odstupu. Zejmén pak se zemitou složkou, ale opět ve vyšší úrovni, totiž v charakterovém obrácení. Kdo si domýšlí, že dospěl (pro sebe i druhé) k vrcholu, měl by být připraven k tomu, že jednou bude muset tento pomyslný “vrchol bohů” opustit. Je příliš „odtrženým duchem“ a málo člověkem. Pro něj je mnohem lépe přejít k zemité pokorné ochotě prospívat druhým, ke službě jim. Nejlepší proti poloha pýchy je tedy pokora a služba. Právě zde se může stát, že namísto vyvyšování se domýšlivosti zvolíme býti pokorně možným inspirátorem těch, co o to stojí, ale i nechat se jimi inspirovat. Tak se vlastně celý náš vývoj odspodu nahoru stane velmi rovnovážně harmonizujícím “průtokem” v kooperaci s druhými, a vede opět ke znovu sjednocování, nikoli k odstředivosti a odtržení.

Inspirační terapii lze také velmi dobře konkrétně vymezit.

Jednak jde o terapii “bez hierarchie nad a pod”, tedy v ní není nutně terapeut ani nikdo jiný “nadřazován” klientovi, který se sám rozhoduje, zda jej nabízená inspirace oslovuje a chce se skrze ni realizovat směrem k východisku ze své krizové, zátěžové nebo bludné situace. Vlastně je tu posun od počáteční vztahu inspirátor (terapeut) a potencionálně inspirovaný (klient) ke vzájemnému hledání východisek. Na inspirátorovi (terapeutovi) je mít široký praktický zkušenostmi podložený rozhled, který dokáže v interakci s klientovou situací použít jako možného východiska, které bude spoluvytvářet možnosti přesně odpovídající stavu a možnostem klienta. V tomto individuálním aspektu se může terapie podobat přístup např. v ajurvédě. Cílem ale není jen “tok informací”, které by z inspiračního modelu tekl ke klientovi, ale naopak velmi konkrétní “ochutnání”, zkušenost vstoupení do proudu změny, která se bude dít ještě přímo v terapii. Až další rozvoj a uchopení inspirace k proměně je přímo v rukou klienta (který ale může, pokud má zájem, dále s inspirátorem spolupracovat, konzultovat atd.).

Další vymezení je celospolečenské. Zatímco se v našem současném světě značně hroutí “zájmy oficiálního obrazu světa” skrze média, a v reakci na to se prohlubuje tlak na “odhalování” různých nepravd a lží v oficiálně (ke trávení) podávané verzi světa, života, zdraví, hodnot, narůstá i počet a okruh tzv. “konspiračních” zpráv. Ty jsou někdy drženy upřímnou snahou proniknout k jádru věci, jindy ale jen nezdravou hrou o co největší odpor ke všemu, co nás obklopuje. Jsou pak naplněných “odporem a anarchií” vůči všem skutečným nebo údajným nepravdám, ale také všemu, co komu na světě vadí.

Na rozdíl od těchto dvou krajních poloh sleduje inspirační terapie ty aspekty a úrovně lidské bytosti, které se zajímají o tvořivost, kreativní přístup, doslova o vědomé ztvárnění podoby vlastního života. Je to ono “bytí v celistvém a v rovnováze” ke kterému se inspirační terapie obrací. A protože nejde o nějakou abstraktní filosofii, ale o konkrétní kroky a posun, má zde přednost vstup do konání změny okamžité, nebo v sledu několika jasných kroků, a to minimálně v rovině okamžité práce s bloky, jejich důvody a vstupu do možných nových zdravějších poloh.

Inspirační terapii vychází ale také z širšího rámce, nejde jen a pouze o izolovaného jedince či inspiraci pro nové vztahy k sobě i druhý. Nejzazším bodem inspirace – poté co jsem nalezli inspiraci pro rovnováhu v oblasti tělesného, psychické a mentálního zdraví – je krok do vrcholné oblasti lidského ducha.

Zde v inspiraci člověk může nahlédnout i to, že jsme součástí mnohem širšího světa, než jen viditelně pozemského. Že jeho pozemská existence má i svoji astrální polohu, ba dokonce, že jeho vertikalita jej propojuje dole se Zemí a nahoře s nebesy, chcete-li s Absolutním, Jediným zdrojem každé hluboké inspirace a tvůrčího aktu. Zde ale není vhodné, aby terapeut-inspirátor více než jen nabídl některé možnosti či otázky, a nechal na klientovi, zda a v čem jej budou nebo nebudou inspirovat. Právě aspekt svobody volby a zvolení si má zde nezastupitelné místo.

Proto nepatří do žádného z přístupů inspirační terapie nátlak, vtiskávání “řešení” od inspirátora, a samozřejmě žádné manipulativní a ovládající modely terapeutické ani lidské.