Obr. Órigenés
Doby, kdy se dal výraz “zasvěcení” vztahovat ke skutečnému (lidskému či duchovně poutnickému) celoživotně “odpracovanému” posunu, který vedl hlavně ke skutečné SLUŽBĚ druhému, spíše minuly.
Získat zasvěcení, kterým nebudu druhým předně sloužit nemá smyslu pozitivního žádného. Je to jen ega hra. A pokud dnes někdo hovoří o nových mysteriích, je více než kdy dříve potřeba vnímat, kdo takové přísliby zmiňuje. Jestli nějaká “narychlo” mysterijně políbená (zvědomělá) fanynka ezo sféry, aneb nějaká tradice, která skutečně trvá stovky let s autenticitou svých učitelů, znalostmi, opřena skutečně o pokorné obrácení se k Jedinému, Zdroji všeho.
Tak, jako je tomu i v jiných případech z okruhu tajuplna, tajnosnubna a ezoterična – žijeme v době poměrně těžké “pojmové a slovní devalvace” všeho opravdového a odpracovaného. Hrajeme si často spíše v hrátkách ezoterického lechtání bránice, žoviálnosti, vychlámanosti bratříčkování a kecálistiky, abych to označil dost odborně. 🙂 A k tomu velké obhajoby, jak je třeba hlavně přát sobě, být si bohem/bohyní a umět mluvit o věcech, které jsou bez podstaty.
Málokdo co skutečně dnes do hloubky roky studuje v čtené formě, natož aby trávil hodiny na zvoleném ústraní někde v divočině, s tím, že chápe to, že mystické či jakékoliv hlubinné poznání a pochopení se nezískává “na trhu”, ani před kamerou.
Se zasvěceními je to přesně tak: nikdo, kdo chápe, že sjednocení lze dosáhnout jen a pouze obrácení se k Jedinému, k Bohu, nebude sám sobě a druhým nalhávat, že objevil tajuplné, skryté, k němu náhle seslané “energie božstev”… že zaháčkováním v nějakém ezoterickém “energetickém” systému se dosahuje vzestupu do 5. (či kolikáté) dimenze… že “přijímání vesmírných kódů” z bůhvíjakého astrálního “Windows v mysli” se cokoliv skutečně duchovně posouvá.
Při velkém zjednodušení vnímám jen dvě linky a výběr může být až nelítostně určitý:
– buď se ženeme za fantastickým, domýšlíme se být “bohyněmi” /božstvy/, lneme k neustálému HLTÁNÍ ČÍCHSI PRAVD o jakýchsi vesmírných portálech a kódech pro vyvolené – a pak jsme si vybrali hluboký stav dualismu ve své mysli, na kterém božského není nic… neb jdeme od Zdroje, ne k němu…
– anebo si všímáme svého, občas dost mizerně se vynacházejícího lidství, (natož abychom si snili nějaké božské aury o sobě), počínáme sklánět pyšnou hlavu k tématům dokonale zasutým, jako jsou pokora, usebrání a tichost v prostém konání. Pak, vnímaje onen přesah Jediného skutečného duchovního ZDROJE, učíme se tiché modlitbě a meditaci s přijímáním a prosbou o nápomoc v těžkém procitání ze svých nafouknutých sklonů, sebedojímání, sebecitu, chtivostí a dalších pozoruhodných nectností.
Jsou dvě cesty, v zásadě, tak jako je člověku dána nejkrutější a nejlaskavější zbraň: svobodná volba.
