Dovolím si zde volně navázat na pojetí Rudolfa Steiner o třech silách, které se projevují v našem světě a nás samých. Respektive jde o dvě síly a jeden možný působící impuls. A zkusím to prakticky.

Ve světě i v člověku jsou dvě mocná hnutí, která jej vedou a někdy i strhávají. První jej jakoby vtlačuje do zemitého světa se vším příjemným, ale také nepříjemným. Materializuje jej. Pokud ale vede do krajních poloh, člověk je strhává do pouhé animality, hmotařství, do používaného a hromadícího snažení. Je to síla ahrimanská, v biblickém pojetí označena jako satanská.

Je přirozené, že část lidí, kteří tuto surovou a poněkud poživačně omezenou podobu života nepřijalo, obrací se postupně k jevům psychickým a duchovním. A zde se jich zmocňuje druhá velká síla, mocnost, luciferská, světlonošská. Tak před nimi a pro ně kouzlí své přeludné (např. někdy ezoterické) astrální výhledy a světy. Je jí velmi po vůli, pokud si na základě toho lidé začnou namlouvat, že jsou sami tvůrci a bohy (či božstvy). Její doménou je jisté až psychedelické opojení, které se ale reálně na žádných ctnostech nezakládá, nesnáší ctnosti jako pokora, srdečnost, upřímnost, pravdivost. Je přeci vedeno zápalem pro to nejfantastičtější, žárlivým dobývání všehomíra a neuvěřitelně zbytňelou pýchou.

Třetí silou, či spíše impulsem, je zváno kristovství, či spíše přítomnost Krista v srdci. Je to vlastně naznačení cesty vědomého bdělého bytí ve svém srdci, ve svém středu, v úrovni duchovní. Tím i pozvání Kristovského impulsu, který sjednává rovnováhu a vyzařuje skutečný význam stavu Lásky, Pravdy, Moudrosti – ve shodě s Jediným, s Bohem. Podstatným momentem zde není jen nějaká teologie, ale to, že se dostáváme my sami k Principům Nejvyšším, a jsme ochotni je postupně uvádět v život zde, i kdekoliv jinde.