Andrej Rublev – Trojice

Dnes z trošku jiného úhlu – prožitkově. Pokud někdo prohlašuje, že je ve stavu propojení, nebo dokonce sjednocení, musí tomu odpovídat skutek, v danou chvíli.

Pokud jsem stav propojení a sjednocení (v některé úrovni) uskutečnil, mohu a měl bych se do něj vracet, opětovně. Stav sám nejde příliš opisovat, snad jen přiblížit. Je v něm zářná a hřejivá přímost, láska, moudrost atd. Celistvost těžko popsatelná. Je zrovna tak “otcovsky pevný” jako “mateřsky” laskavý. Někdo by mohl tuto kapitolu vnímat jako příliš abstraktní – jistě, protože popisovat konkrétně celistvé nebo absolutní, je více než svízelné.

Jaká bývá praxe? Pokud bych něco předešlého tvrdil a přece vyděloval druhé jako “cizí energie”, pokud si hrají jen na svém “sourodém” písečku s přáteli či kolegy “z mého ranku duchovna”, tak to není žádné moc pracné propojení, natož sjednocení. Propojení si žádá práci uvnitř tak, aby KAŽDÉMU byl od mne nabídnut respekt a váha jeho slovu a činu. Aby každému byla dána šance a uznání “existence”, a tím i potenciálu dobrého. Druhý má svobodu toto odmítnout – a zachovat se dle svého rozhodnutí.

Propojení tedy nefunguje, jak si třeba někteří ezoterici a věřící myslí, na bázi “já na bráchu, brácha na mne”, ale naopak má v sobě aspekt kristovství, nabídnuté dlaně bližnímu, ať je jaký chce. Třebas i cizinci, poutníkovi atd. Je samozřejmě třeba, aby tomuto nabídnut nepřicházela naproti manipulace, ale to je trochu jiná kapitola. Není to naivita, ale překonání naší zakopané nechuti se přiblížit tomu, co s námi zrovna nerozonuje.

Ještě těžší krok je v stavu sjednocení. Tam se totiž odkládá velmi ceněná komodita vlastní důležitosti, vlastní pýchy na své city,  vlastní tvrdohlavé nebo hebké cesty, myšlenky nebo cokoliv dosažené.

Pro mnohé bývá nepochopitelné i to, že se vzdáváme tolik pěstované své vůle. To vše je velmi obtížně, protože nás to těší, jsme na to hrdí, zakládáme si na úspěchu tom či onom. V tomto aktu je všeho ODEVZDÁNÍ a ROZVÁZÁNÍ (contemplation, roz-vázání snopu). Víme, že nám nic nepatří zcela prakticky. A také objevujeme, že jsme v tom nejlepším slova smyslu ve službě – pokud možno dobré věci. Většina skutečných mystiků a světců tohoto stupně dosáhla.

(pokračování příště)