Slýcháme kolem sebe neustále, že ten nebo onen jedinec nemá “správně” nastavené HODNOTY. Hodnoty “západoevropské”, “euroatlantické”, “havlovské pravdy a lásky” a mnohé další. Proti tomu jsou vymezovány jakési země, kde je absence “těch správných hodnot”, nebo dokonce jejich potírání. Řeči o hodnotách bývají většinou krajně účelové a abstraktní.
Dovolím si k tomu zaujmout pohled profesní, protože pojem hodnot patří především do oboru věd filozofických (pozn. jako absolvent oboru filozofie a následného doktorandského studia téhož oboru) a pak rozměrů hlubinné lidskosti a prosté pozemskosti.
Prvně: hodnoty nelze dělit na “západní” či “východní”, protože hodnotou je to, v co nejen věříte, co praktikujete, ale především jsou věcí našeho hlubinného charakteru, té nejhlubší složky lidského ducha. Příklad: je zcela jedno, jakého je kdo vyznání. Pokud je ochoten popírat život druhého, chtít pohltit nebo poškodit jeho zemi, nemá hodnoty a charakter v pořádku!
Hodnotou je to, co naplňujete v náročné cestě osobního zrání od nectností (a přečinů) a naopak činů vedených ctnostmi (laskavost a pozornost k bližnímu, soucit, pomoc druhému, pokora, moudrost, láska atd.). Ano, v jistém smyslu stojí za to za tuto provázanost ctností s hodntami bojovat – to znamená si za nimi stát a prosazovat je. Nikoli ale ve smyslu budování jaderných hrozeb či záštiplného obviňování lidí a národů. Takový postoj pohřbívá veškeré “hodnoty”. Budovat se na něm společně dá jedině “říše bez lidskosti, bez ctností a bez hodnot”.
Neexistuje tedy žádný takový východně západní rozměr. Ano, existuje například biblická tradice určitých ctností a naplnění v lidském charakteru. Ano, existovala i v rámci škol řecké filozofie, v rámci starověkého Říma. Někdy byla naplněna více, jindy méně, někdy jen sněna.
A nyní z normálního lidského pohledu.
Základními oporami pro pozemský život, a tím i vážením si toho, co má pro nás zásadní hodnotu, hodnotu života zde, jsou: čistá voda, čistý vzduch, vyvážení a dostatek energie pro život, plodící a životodárná země – a pak celkově prostor, tedy naše Země. To je prvotní. Pokud toto poškozujeme, nemá smysl dále pokračovat, protože to jsou základní osy života lidí, zvířat i rostlin, a živlového působení v harmonii.
Další osa lidských hodnot je soužití. To se naplňuje v přání a záměru nalézt maximálné harmonii při obrovské rozmanitost lidských povah a charakterů – harmonizovat jejich svobody s jejich odpovědností v rámci celku. Opakem je naprostá bezohlednost nebo pokrytectví, kdy jsme ochotni druhé klidně obětovat, často jen pro vlastní sobecké uspojení “našich výhod.” To má dopad na svědomí jedince, svědomí národů.
Třetí lidský rozměr směrem k hodnotám je sama Láska. Všechny zbytečné řeči o osvobození genederu, sexuálních menšinách či minoritách blednou, pokud nevede lidi hluboký apel a impuls Lásky k Celku a potřeba se v hloubce osvobodit sám za sebe – úrovní lidského ducha, duše, tělesná – jako sjednocená bytost vyzařující k druhým lásku a někdy i sklánějící hlavu s pokorným přiznání chyb.
