Všechny tři, výše zmíněné projevy jsou zde spojeny s výrazem duchovní, protože není snadné najít vhodnější výraz pro nejvyšší složku lidského bytí. Výraz “duchový” by zněl dosti podivně, a obvyklé spojování se slovním základem “vědomí” pak hodně neurčitě.
Někdy bývá “hrubost” spojována s jistou pozitivní zemitostí, jako protiklad příliš jemného a éterně odlétlého “zjemnění”. Jemnost je pro mnohé skutečně něčím příliš lehounkým, éterným, astrálně odlétajícím. Hřejivost je naopak spojována s určitou pozitivní ohnivostí. Máme tu tedy vedle sebe aspekt země (tuhosti), vzduchu (uvolněnosti) a ohně (tepla, hřejivosti). Nás zde ale bude zajímat to, co se váže na vnitřní svět ducha – a projevuje se v řeči a postojích.
Duchovní hrubost
Dá se také chápat jako obhroublost, vulgárnost a “zemitá” sprostota. Pokud se projevuje ve vazbě na duchovní svět, je ahrimanská, satanská – tedy silně se dotýká těch rysů, kde se projevuje lačnost, chtivost, poživačnost, zemská připoutanost. Pokud člověk s tímto nastavením vtipkuje, jeho vtip má rys hrubého nárazu, shazování, sexuální deviace nebo má poživačně lačný podtext. Chybí mu lehkost a čistota. Tím hůře, pokud se objevuje u člověka s duchovní aspirací, protože tím ukazuje, že je dosud silně zasazen mezi tzv. hyliky (ř. hýlé – materie, lidé hmotařští, materilalisté), jejichž svět dosud naplňují hlavně smyslovost a požitek.
Duchovní zjemnělost
Duchovní zjemnělost je do značné míry protikladem předešlého. Dá se spatřovat v lákavé krasořeči, éterické uvolněnosti a fantazijnosti, a vzdušné polétavosti. Pokud se projevuje ve vazbě na duchovní svět, je šálivě luciferská, astrální. Silně se dotýká jemnějších poloh bytostí v podobě poněkud rozmanitého jemného “ochutnávání” delikates z duchovních nauk a pokrmů, často vedena gurmánským přístupem vybíravosti, sklonem ke krásným a povznešeným věcem, ovšem vnitřně často motivována závistí, žárlivostí a pýchou. Je také spojována s jistým znatelným odporem ke všemu příliš zemitému, hrubému, masitému, zvířecímu a zakořeněnému. Pokud člověk s tímto nastavením vtipkuje, působí často jaksi příliš šlechticky, příliš nadlehčeně a distingovaně. V jeho pojetí je nevhodné zmiňovat zemitou smyslnost, sexualitu nebo věci příliš svázané s pozemským jídlem a pitím. Je zde příliš šálivé a fantazijní lehkosti odpoutávat se do jiných světů. Takové sklony se dají připisovat i některým tzv. psychikům (lidem duševním a astrálně zaměřeným), ale také určitým gnostickým pneumatikům – kteří si přejí mít s pozemským světem co nejméně společného, chtějí krajní světelnou duchovnost bez projevu v tělesnou. Je to sféra hvězdná, měsíčná.
Duchovní hřejivost
Tento rys se projevuje tendencí k rovnováze. Nevyhýbá se ani přijetí pozemského, ve věcech duševních je často v rovnováze a v duchovním ohledu z něj pramení pokojná a mírná hřejivost, která se opírá o centrální stav srdce, stav lásky a spoluprožívání. Tam, kde je toho potřeba, může poskytnout i žár vnitřního (duchovního) světa, který ale nespaluje. Proto bývá častěji v ohnivé charakteristice spojována s život prohřívajícím aspektem slunce. Pokud jde o charakter, bývá podobný typ člověk v jakémsi středu – nepodléhá příliš svým sklonům, ale nevyhýbá se přiznat si své nedostatky. Jeho ukotvení je celistvé – přijímá životní aspekt tělesna, psychična, duše i ducha. Z oné poslední sféry pochází jeho odhodlanost a jistota – duchovní srdečnost a sdílnost. Tomuto typu bychom mohli říkat kristovský či buddhovský. Pokud bylo zmíněno dělení typů na hyliky, psychiky a pneumatiky (pocházející z některých gnostických spisů), pak tento typ duchovní hřejivosti nelze zahrnovat mezi (luciferské) pneumatiky, ale ani mezi psychiky či hyliky. Je to typ rovnovážný, ukotvený, duchovně sebe vědomý, celistvý. K tomu je však třeba přidat i jisté ctnosti štědrosti, ochoty pomoci, sdílnosti, tendenci ke spolupráci a vyvážené kreativitě aspektů hmotného i duchovního. O takovouto celistvou bytost se nespálíme, cítíme z ní laskavost a vyvážený humor s vážností – podle toho, oč se právě jedná. Možná se takto smějí andělé, kdoví.
