Touto otázkou míním, zda a kde najít postoje a cesty, které nejdou na ruku dnešní profánně líbivé (a v sobě bloudivé) ezoterice, která je již většinovou exoterikou (šířením zvěstí o zdánlivém štěstí pro davy).

K takovému kroku je potřeba se podívat na úpadek ezoteriky a ezoterismu v poslední sto letech. Není nutné ale psát podrobné dějiny tohoto úpadku. Stačí se podívat na onen “vzestup” se kterým se z původně skrytého a individuální “posunu” (spolu se zasvěcením nebo i bez něj) stala v podstatě new age davově spiritistická podívaná a tanečně transovní party.

V přední linii je zde snaha natlačit určitý okruh fans a obdivovatelů do “závislosti” na “zvěstujících božstvech se světelnými bytostmi v ůstech”. Tato nová “zkušenost” je pak nazvána SVOBODOU a sebeurčením, osvobozením, vzestupem, nebo dokonce sebe osvícením.

Zřídit “duchovní a léčivé divadlo” pro ty, které už nebaví nudný (tradiční) model rodiny, vztahu, světa a zálib směrem do něčeho “nového”, fascinujícího, fantaskního a často fantazijního. Jinak řečeno “do kouzla astrálních příslibů a příběhů a poslů”, které se pod výrazem “duchovno”, “zasvěcení”, “neo-spiritualita”, “neo-spiritismus”, “poselství světelných bytostí”, či “vidin starověkých civilizací” takto hlásí o slovo.

Co je na to potřeba? V podstatě nic. Stačí nadšenectví, snivost (bez odpovědnosti), prohlášení se za “média”, vyprávění pro lidstvo důležitých snů a občas nějaký astrální let.

A pak stačí jen chlíveček “duchovno” a “spiritualita”, a dostatečně široce šířená “zpráva” o zázračném a kouzelném. Ve výjimečných případech skutečně někdo, kdo prochází psychospirituální krizí, aniž by z ní vzápětí udělal byznys.

Otázka bytí mimo dnešní “ezoteriku” je otázkou charakteru a poctivé práce na tom, co není ani líbivé, ani zvěstující, ani mistrující, ani podmanivé, ani svůdné. Je to svého druhu “suchárna”.

Jenže to je takto viděno z vnějšku těmi “v transu”. Naopak je tu mnohem větší skutečný prostor pro skutečná (obyčejná a přímá) setkání v úrovni lidského těla, psychiky i ducha a skutečně umem získávané vlastní kreativity. Dokonce je možno se dotknout i nábožensky cítících lidí bez toho, že bychom je značkovali, nebo byli sektáři nebo naopak zarytí příznivci. Je to něco na způsob “býti dětmi”, ale na druhé straně je tu i vnitřní odpovědnost za pokoj, za sdílení a za vlastní příklad (bez okázalosti).

Velká část dnešních ezoteriků není příliš kreativní, spíše se ráda opičí a obchoduje uměním, než aby v usebrání nechávala přicházet čisté a nádherné ideje krásy a trnité cesty k dovednosti a umu. (Budiž čest výjimkám!). A inspirace? Velká část lidí nechápe, co je to svůdnost “luciferského umění a impulsu”, co je to ahrimanská poživačnost. Nevnímá luciferskou “krásu” svůdnosti, rysy, ani onen hadí či dračí “profil”. Naopak kolem něj zaujatě v transu a bubnování tančí, prohlašujíce se za oživenou kulturu druidů, Slovanů nebo třeba Mayů.

Ano, je možné stát mimo současnou ezoteriku a přeci chápat, že dříve (ještě v době Rudolfa Steinera, Paula Bruntona ad.) něco skutečně sdělujícího obsahovala.

A ještě jednu drobnou poznámku… Je velmi zajímavé sledovat už odvěkou linku a spor gnoze a gnostiků s těmi, kteří prý falsifikují “jediné pravé (gnostické) poznání” , a podívat se na intelekt a ducha, který nehřeje, zato “prahne po konfrontaci”, je stále v kruhu své zaujaté konspirace (všichni mi lžou!), a dožaduje se “ztracených výsad božstva” (Fromm: všichni jste bohové!).

Ledacos se člověk nakonec “po ovoci” dozví…

Krásný den.