Je možné, že způsobů je více, ale z hlediska mého náhledu – při použití cílených metod Hlubinné abreaktivní psychoterapie Andreje Dragomireckého – jsou zejména dva kroky k ověřování fakticity toho, co se dozvídáme nebo nahlížíme v minulých životech. Než tuto podstatnou rovinu zmíním, dovolím si krátce uvést důvod celého článku…

Dnes se v rámci označení “regresní terapie” rozvinul celý hrozen terapií nebo ezoterických přístupů, které se výrazem “regresní” zaštíťují. Máme tu: holistickou metodu regrese; spirituální regresi; kvantovou regresi; hypnotickou regresi, a mnohé další.

Lidé se občas ptají, jak se dají tyto regresní metody porovnávat. K tomu by mohl říci člověk, který pracuje se všemi zmíněnými metodami. Ale mnohem podstatnější otázka mi přijde, jak se dají zjištění v minulých životech a v bardó-mezidobích ověřit.

Tato tázka je zásadní stejně, jako to, že v některých metodách regrese terapeut vlastně vkládá klienta “pod dohled a rady” (terapeutem ctěných?) tzv. vyšších světelných bytostí, mistrů a duší, které klientovi mají poradit, co je pro něj aktuálně nejlepší. Prý dokonce “sestupují” celé skupiny duší a radí…

V takovém typu regrese se z celé terapeutické služby klientovi stává jakási “galaktická” či “vesmírná” poradna, kde ezotericky řečeno “vše je dobře”, pokud tedy na klienta neútočí negativní entity. Jsme tu svědky “pasivity” klienta, který zírá, co mu kdo o něm poví. Nic sám nepodniká, v hypnotickém stavu “dovoluje” (za asistence a otázek terapeuta) přicházet a promlouvat sboru “poradních nevtělených bytostí”, které prý ví lépe a více, co je pro něj aktuálně dobré a kam se může ubírat.

A nyní se vrátím k původní otázce “fakticity” prožitků z minulých mezidobí a inkarnací. Co podle mého náhledu terapeuta zajišťuje to, že si klient (nebo někdo jemu odněkud radící) nevymíšlí?

A/ pokud jde o “radící” bytosti je bezpodmínečně nutné vědět, s kým vnitřně duchovně komunikujeme a kam daná entita či duchovní bytost patří. Neexistuje důvod, proč by se daná duchovní bytost neměla zcela jasně představit a ozřejmit důvod, proč “nás pocítila svojí návštěvou”. Nestačí nikterak vznešené řeči o “bytostech světla a lásky”, protože za ně se může vydávat spousta duší a entit astrálních, tedy ne z Království Božího.

Pokud zde není propojena vnitřní práce našeho ducha “bílým srdečným světlem” ověřit, “kdo se tu a proč hlásí o slovo”, pak se spoléhání na takové bytostí rovná hazardu se zdravím a vědomím klienta.

Bez vnitřního jasného srdečného rozzáření a důkladného prozkoumání (např. včetně přísahy dané bytostí na to, kým je vůči Bohu!) nelze tvrdit, že nám “radí” skutečně duchovně sjednocené bytostí Nebeského království, duchovní nevtělené mistři atd. (Pozn. příklad komunikace s tzv. teosofickými mahátmy madame Blavatské je dodnes pamětihodný).

B/ Pro samotnou regresní terapii, jak ji za sebe vnímám, je striktně podstatné, aby při vstupu do minulých vtělení duch klienta vešel do své tehdejší tělesnosti, opět se s ní sjednotil a v ní vše znovu živě procházel. To, co nedokáže žádný lidský duch “fantazijně”, imaginací stvořit, je prožitek v příběhu návratu BOLESTI ve vtěleném stavu. Bolest se zkrátka ve své proměnlivé intenzitě ve vtěleném stavu nedá “nahrát a přehrát”.

Je očividné, jak v somatice klient před terapeutem (pláče, prosí, svíjí se, zatíná pěsti, vzdychá atd.) – prostě je opět ZPŘÍTOMEN TĚLESNĚ A PSYCHICKY na tehdejším “místě činu”. A pokud s ním regresní terapeut trpělivě prochází po mnoho a mnohokrát ony “dramatické” scény, bolestnost i emoce se postupně OČIVIDNĚ uvolňují, až zcela vymizí. Natrvalo. Katarze je pak úplná, trauma je zcela uvolněno. Takových inkarnačních “vstupů” musíme ale projít s klientem vícero, a to ve všech třech možných jeho rolích: oběť, viník a svědek.

Tento moment bolestivosti a jejího odeznění (díky terapeutické práci) je pro mne tím hlavním momentem pro zdraví klienta. To, že se k úspěšné terapii přidružuje i moment jeho pochopení a poznání je pak většinou dalším podstatným doplňkem. Regresní terapie není jen o nějakém tajuplné toku utajených informací.

Ovšem cílem terapie pro mne není ani “zpovídat” jakékoliv vyšší bytosti, co si o čem kolem klienta myslí. Jistě, může nastat situace, kdy – pokud máme mnohonásobně zkušenostně ověřenou duchovní bytost, např. archanděla Michaela – můžeme se jej o radu zeptat, pokud si to klient přeje. Ovšem zpravidla nám neposkytne nějaké “tajné informace”, ale spíše nás upozorní na to, že věc, kterou jsme již v terapii zpracovali, má např. ještě určitý další přesah nebo možnost se dostat k něčemu, co je možná důležité. Veškeré poctivé duchovní bytosti vnímají, že ZISK z terapie má ležet právě v práci klienta, které terapeut asistuje.

K tomu bych rád dodal, abychom byli všichni (mne nevyjímaje) pozorní na “radící duchovní bytosti” po stránce, kde se jeví jejich “důležitost” a “zprostředkování tajných či vysoce interesantních náhledů a informací”. Jakmile se totiž při terapii objeví element duchovní fascinace nad něčím tajuplným, nastražím jako terapeut svoje uši v pozornosti jednou tolik.

Z mých zkušeností se těmito poněkud pyšnícími se duchovními atributy dosti často projevují světelné entity luciferské, anebo pak duše nevtělené, jakýchsi zklamaných filosofů, zneuznaných adeptů duchovní škol a podobně, hrající si ve svém astrálním prostranství na “bohy”.

Tolik krátká glosa k “ověřitelnosti” faktů v regresi v rámci minulých životů.