Toto téma pro mne souvisí s tím, jakým směrem se vydala a pokračuje globální “civilizační” a hodnotová linka. Dnešní generací myslím současné teenagery až po věk cca 25 let. Onen pád je případem několik padajících pilířů.
Prvním z nich je generační zapomenutost. Dnešní generace neumí v sobě najít a soustředit životní sílu. Umí jí mrhat. Nemá silných impulsů, nedává silné inspirace ve smyslu duše či ducha. Ostatně obě témata jsou pro ně tak vzdálené, jako život na Marsu. Je to generace skupinek bloumajících po tretkách supermarketů (DM – jedině zde jsi člověkem!), obcházející ochozené turistické atrakce se selfie tyčemi a ofocenou “kýčovitě nabízenou realitou” svého popocházení. Generace neschopna písemného projevu klasickými tahy pera v soustředěných linkách v sešitě, bez “názoru” promyšleného jimi samotnými, bez plánu. Je to generace bezdotyková, i když je každou chvíli prstem na tabletu či na ploše chytrého telefonu s někým “v reakci”. V mnohém generace “zíračů” do nějaké obrazovky, rozhodně ne zrovna kontemplativního jemného nacítění za chůze přírodou (ani, Milka, jako všechny krávy, je fialová!). Většinou nezná naživo přírodu, má jen “informace k nalezení”.
Druhý padajícím pilířem je víceméně hraná lhostejnost a neurčitost. Dokonce i pohlavní bloumání ve vlně modní “genderové volby”. Jako by tato generace opomenula onu křehkou zamilovanost, ono erotické objevování v křehkosti a skryté kráse druhého. Upřímně nevěřím, že by se v dnešní generaci našlo mnoho těch, kdo dokáží objevit krásu mužského nebo ženského erotična v jeho skrytých aspektech. Všímám si, jak málo se mladí přiznávají ke svým dotekům, jak málo dávají najevo své city. Nejsou jen zranitelní, jsou zbloudilí. V tomto smyslu jsou generací anti-beatnickou, anti-hippies, zcela nerevoluční a vlnami odlivovou. To často odpovídá naprostému kolapsu osobní originality z úrovně ducha v uměnách, filosofii, duchovědách. Čest vzácným výjimkám.
Třetím padajícím pilířem je téměř všudypřístupný materialismus, naprostý nadřazenost “mít nad “být” (řečeno s Erichem Frommem), nestálosti, pouťovosti krátkodechosti. Je velmi vzácné, aby si mladý člověk dneška za něčím stál s moudrostí jemu odpovídající, aby směřoval k dozrání odhodlaně. To nemluvím o “hrdinovi naší doby”, jak se říkalo ještě do nedávna. Ať to zní jakkoliv podivně, každá doba zplodila (do nedávna) archetyp “svého hrdiny”. Dokonce ještě za socialismu byl absurdní “socialistický hrdina”… Dnešní doba hrdinů v této generaci nezná, neb generačně nevědí, zač bojovat, jaké mety překročit, a čím svoji dobu obohatit. Důvod je jednoduchý – altruismus se nosí ještě méně, než kdy dřív. A umělé figurky hrdinů jsou dotýkáni na play stations.
Ale abych jen nesýčkoval. Věřím, že i přes pád těchto pilířů může dojít k vystavění nových. Pokud se pod těžkým nárazem nesmyslnosti dnešní generace probere a zjistí, “že jde o život”, o lidskou duši a ducha, o důvody, proč jsme v pozemském životě. Pak možná počne tělesně se jemně dotýkat, duševně se cítit a tušit, z hloubky ducha kreativity tvořit…
