O šarlatánství

Pro někoho možná ožehavé téma, protože žijeme v době, kdy vyjasňování „dostatečné“ kompetentnosti a odbornosti je probíráno jak z hlediska klasických lékařských a psychologických kompetencí, odbornosti a odborné erudice, tak i stran alternativní medicíny a jejích oborů.

Kde se vlastně vzalo označení šarlatán? Dostalo se k nám přes němčinu z italského ciarlatano. Z místopisného cerretano (dryáčník, šejdíř), původně Cerreťan, obyvatel městečka Cerreto.

Často jím bývá míněn člověk, který chytá „neznalé důvěřivé duše lidské“ na témata či označení v tématice uzdravování a léčení, kde má nad nimi převahu, ale pražádnou schopnost  a ověřenou zkušenost v uzdravení. Můžeme zde přímo zmínit jeho převahu „magického ovlivňování“ vůle a důvěry u klientů, nebo chytře zvolenou poutavost vykřikované „léčebné metody“, kde šarlatán ví, jak a čím si pozornost  na dobu pro něj potřebnou získat. Nejde mu o uzdravení, ale o pouhé získání pozornosti a zisk – a odchod jinam. Není v něm ani spoluúčasti, anei nacítění, ani trvalé spolu-práce.

Obecně jde o nedůvěryhodné léčitele či lékaře, používající nekalé praktiky výhradně ke svému (neoprávněnému) obohacení jako divadelní umělci ve svých naučných rolích. Jejich polem je sugesce a někdy až hypnotick dovednost „vtlačit přesvědčení do hlavy“.

Toto vymezení si ale žádá pár slov.

Základní osou celého posouzení je zkušenostní a odborná kompetence v oblasti lidského těla (organismu), psychiky, ale i vyšších složek lidské duše a ducha, kde nebývá ověřování takl snadné (i když jsou metody k ověření dostupné). Jde o odbornost v schopnostech a působení – a také získání a prověření účinnosti léčebné techniky trvale, o důvěru (opřenou o jasně představenou a ozřejměnou účinnou metodu léčení) a vzájemnou dohoda o léčebné práci, která má mít pokud možno jasný výsledek a cíl v souhlasně obou subjektů. V tom má mít nejvíce odpovědnosti terapeut sám – a druhak má zcela jasně představit celý proces krátce a přesně (odborně) klientovi tak, aby mu porozuměl a uměl se rozhodnout.

Bohužel se stává, že i lékař, který dští síru na veškeré obory alternativní medicíny, neumí často zaručit trvalý kladný výsledek své léčebné práce. Ti skromnější ví, že lékař léčí, příroda uzdravuje, člověk svým přístupem svého štěstí i zdraví strůjce, nemluvě o tom, že mnohý člověk ví, že je tu i zdraví jako duchovní (nejen pozemská) veličina.

Když jsme tedy u šarlatánství, bylo by skvělým počinem, kdy namísto pouhé řevnivosti bylo u obou liníí léčby a pomocí jasně vymezeno, co se v ohledu léčby a zdraví šarlatánstvím míní. I když si to lékařeské a psychologické obory nedardy připustí, je tu podstaný důvod, proč zde existují obory a odborníci alternativní medicíny – stačilo by se jen trochu více rozhlídnout po světě, kde často funguje i vzájemná spolupráce, kooperace a respekt jednoho ke druhému.

Proč? Protože (krom šarlatánů) mají společný cíl v nabídnutí metod a praxe k možnosti a skutečnosti zdraví klienta, který je ale hlavním článkem řetězce.

Šarlatán má zcela jiné motivace: zamotat klientovi hlavu, hrát si na Božího posla zdraví, nebo na čaroděje s elixírem, který vše změní. Je to role, která se snaží divadelně vstoupit mezi ty i ony „pomocné léčebné síly“, s cílem pouhého pro sebe zisku, popularity. Je to onen středověký imitátor rytářů, který nukdy nevybojoval jediný poctivý souboj s nemocí a zátěží spolu se svým klientem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zaujaly Vás mé webové stránky? Sdílejte je s ostatními. :)