Poměrně rozsáhlá typologie, ke které přikládám jen vlastní (nikoli od někud citovaný) zkušenostní náhled. Je to samozřejmě věcí individuálních zkušeností, a smysluplných vzájemných obohacení.
1. Věznění samým vtělením do pozemského světa. Poměrně velmi často se setkávám s lidmi, kteří říkají “jsem tu v životě jako ve vězení”. Jako by se o zdejším vtělení nerozhodl jimi a v nich samých (na úrovni ducha, duše), ale byli “obejiti” zlým osudem a údělem. Je to vlastně známý rozpor již z dob platónových – dualismus těla jako vězení pro duši. Podobně vnímali zřejmě i pythagorejci, orfikové a gnostikové. Podobné téma je i v buddhismu – jak ze světa uniknout do původní duchovní přirozenosti? Většinou pak s klientem hledáme možnost proměny tohoto “fatálního” náhledu ve smyslu: Hledej proč jsi sem na Zemi nyní přišel, v pozitivním smyslu. Co máš vykonat, k čemu přispět? Čemu porozumět? Co zvládnout? Komu pomoci? atd.
2. Věznění po zániku fyzického těla v pozemském astrálnu. Tento případ se týká dvou způsobů přežívání duše (spíše fantómového zbytku duše jako bloudícího přízraku) v podobě tzv. duší zbloudilých nebo duší přivtělených. V obou případech jde o pomoc jejich stav změnit do “zaostření výhledu a uvědomování” kde jsou, čím jsou, proč tu ještě setrvávají (většinou). Z mých zkušeností s klienty a na kurzech plyne jasný postoj: hovořit s nimi, pomoci jim od zátěže jako “zbloudilým bližním” a nechovat se k nim jakkoliv nadřazeně nebo s nátlakem. Spíše pro ně hledat “nebeské”, nikoli astrální řešení jejich situace. Samozřejmě, že je třeba také respektovat, pokud takovou nabídku odmítnou. Druhý způsob je chovat se “exorcisticky” a jaksi je vyhánět – ale si mnozí tušíme, kam to vede.
3. Věznění v astrálně nezemských úrovních. Zde je způsobů vícero, ale mohu zmínit četné nabídky mým klientům (pozn. i mně se to stalo) ve formě různých “výhodných” smluv o vzájemné pomoci. Takové nabídky chodí hlavně během našeho vtěleného stavu, když prožíváme určité krize, strachy, stesk, smutek, depresi a další stavy – a neobracíme se z nějakého důvodu k Bohu, Kristu, Buddhům atd. Splátky za takové služby mohou být po smrti, při odchodu duše, vymáhány na duši, co odchází. Pak ji vedou do splácení či služeb některým entitám četných astrální světů, nebo do zajetí černých mágů (astrálna), do jistých “zásobáren duší”, což je poměrně tíživý stav věznění. Duše nemůže do svého středu, k úrovni Ducha v sjednocení, bojí se a trpí.
4. Sebevěznění stavy “astrálního světla”. Jde o poměrně zvláštní typ sebe uvěznění. Týká se těch, kdo v rámci svého pozemského dospívání a pročištěnosti sice pokročili na cestě sebeosvobození, vyzařují poměrně silné světelné pole, které je halí a oslovuje druhé, ale ve výsledku se chovají tak, že jsou uzavření ve “vejci pýchy”, povýšeně odtrženi, uzavřeni. Tato krusta je natolik sebe ujišťující, že je posilována i určitým luciferským sebe vyzdvihujícím gnostickým stavem, který dotyčného staví do odtrženosti od nízké pozemskosti – a zároveň mu nedovoluje se plně propojit směrem k Bohu. Tak moc mu záleží na vlastních kvalitách že je nedokáže “pustit”. Je to past sebe-dokonalosti, která má – z mých zkušeností s klienty i na kurzech – jasné projevy: pýcha, nepřiznaná nadřazenost, odvolávání se na vlastní mocné úspěchy v inkarnacích, neochota jakkoliv přijmout běžné pojetí svých chyb a chyb druhých, kterými se učíme, snaha fascinovat druhé velkolepýma mít jejich oblibu.
5. Sebevěznění formou přímého pokračování černomagické práce z minulosti. Pokud dotyčná duše přičichla k možnostem budovat svou moc a ovlivňovat tisíce a miliony duší, pak v tom zpravidla pokračuje nehledě na následky. To, co vnímá a co buduje, je vázáno na předešlé “úspěchy a moc”, a vidinou “ještě větší říe a moci”, nikoli na ochotu se podívat, k jakým fatálním důsledkům to dříve nebo později dospěje. Zde, z terapeutických zkušeností v přímé práci, nevede snadná cesta a je skutečně velkým terapeutickým činem ukázat takovému “vladaři” jeho pozici dál a inspirovat jej ke změně postoje. O to větší bývá pak úspěšný výsledek, protože schopnosti jsou jaksi prací na sobě, jsou kvalitou, a pokud někdo chce spíše inspirovat ve Světle (i když si to musí dříve odpracovat, transformovat), než se nafukovat magickým kralováním, pak nad takovou proměnou klobouk dolů. Většina nafoukaných mágů zjihne, pokud se před nimi objeví svrchovaná bytost Království Božího.
