Lidičky se často ptají, k čemu je dobré poznávání jemnohmotných světů, rozlišování úrovní hustoty (bytí) a jestli je vůbec možné mít zde přímou zkušenost. Zkusím to popsat za sebe krátce a srozumitelně.
Někteří tvrdí, že stačí poznat jen BOHA samého, jiní zase že stačí vejít do “kontemplace” buddhistickou (či jinou) praxí – v tom že je obsaženo vše. Svým způsobem je to pravda, ale být v Jediném neznamená, že škrtneme rozmanitost bytí. Bytosti a jejich duše se vyvíjejí postupně a málokdo dosáhne osvícení či trvalého “sjednocení s Jediným” mávnutím čarovného proutku.
Osobně mám zkušenost, že pokud se rozhodneme z úrovně srdeční čakry (nebo oblasti třetího oka – nebo čakry korunní) na úrovni rozhledu duše “cestovat”, otevírá se nám při spirálovitém pohybu vzhůru (nebo “přímou projekcí duše na dané místo”) výhled na rozmanitost nižších a vyšších jemnohmotných, či zcela nehmotných světů. Někdy bývá zmiňován obrat “astrální cestování”, ten je zde ale nepřesný – míříme často dál, než jen do astrální oblasti. V takovém “cestování” bývá nalézána záliba, ale mnohem důležitější je zde ZÁMĚR: Proč se vydáváme na cestu? Komu tím chceme prospět?
První možností je využití “astrálního letu”. Při vzdalování se od zemského prostoru můžeme vnímat barevné světy (v něčem odpovídající barevnému pořadí čaker) – červený svět, žlutý svět, zelený, modrý, fialový svět atd. V každém z nich můžeme nalézt průvodce a prožít (či rozpomenout se) na důležitou zkušenost.
Další, a mnohem důležitejší možností, je “přímá projekce” duše (exteriorizace – vystoupení duše z těla a zamíření přímo do vybraného cíle). Bývá někdy zdůrazňováno, abychom si hlídali věci, na kterých doslova “ujíždíme”. To platí i zde. Měli bychom jaksi zůstat nohama na zemi. K tomu je třeba říci, že po celou dobu “exteriorizace” jsme bděle vědomě přítomni svého fyzického těla a nevcházíme do žádného “transu”.
Mnohem důležitější než “astrální výlet” mi přijde tato možnost duchovně poznávat v praktickém a terapeutickém smyslu. V úrovních nejvyšších stupnic astrální oblasti (4D) a následujících (5D a výše) existují DUCHOVNÍ MĚSTA a civilizace na jemnohmotné (plazmatické) úrovni. Bývá jich počítáno kolem desíti, ale bude jich jistě více.
Tato duchovní města (pozn. podobají se spíše krajinným královstvím) jsou propojena energeticky (pránicky) s naší Zemí. Jsou něco jako vyspělá střediska či “centra pomoci a poznání” pro ty, kteří se dokáží na jejich úroveň vnitřně (duší, vědomím) dostat. Tato „ohniska“ jsou pránicky propojena s úrovní Nejvyššího zdroje (Boha) ve směru nahoru – a směrem dolů pak se silnými pránickými body Zemskými (ohniska, posvátná místa).
Není tomu tak, že by všichni minulí či současní obyvatelé Země měli veškerá svá vtělení jen zde Zemi. Vtělujeme se podle stupně poznání, karmických výzev a dluhů, a dalších faktorů. Během noci se pohybujeme astrálními úrovněmi (projevy bytí) a před tělesným životem i po něm vcházíme do jiné duchovní úrovně (svojí duší). Toho lze dosáhnout na úrovni duše i během tělesného života, ale vyžaduje to jistý trénink.
A nyní praktická otázka: nač do těchto „duchovních měst“ chodit? Nač v nich s jejich obyvateli komunikovat?
Duchovní města (jmenujme zde alepoň některá: Agam Des, Shambhala, Damcar, Sat Dhan, Akeviz, Kemtaved, Nampak, Mumsaka, Zezirath, Rahakaz) jsou obývána bytostmi, které se dobrovolně rozhodly pomáhat lidstvu a planetě Zemi, ale také umožnit určité poznávání Země bytostem z jiných úrovní vesmíru. K tomu je potřeba určitá příprava – na ni se soustředí například v hlavním duchovním středisku Agama Des. V mnohém toto místo připomíná tibetské kláštery vysoko v horách našeho pozemského světa, v jiných věcech se velmi odlišuje. Jasnost a světelnost projevu těchto obyvatel a celé krajiny se těžko dá jen těžko měřit našimi smyslovými zážitky zde na Zemi.
Hlavním důvodem k návštěvě těchto měst je ale pro mě pomoc terapeutická (léčení) a záměr duchovně poznávací. Řada z těchto měst je vybavena něčím, co bychom mohli nazvat “jemnohmotnou knihovnou”, archívem vzácného poznání jak se vztahem k Zemi, tak i k jiným místům a světům.
Pokud některý člověk v našem světě má zdravotní, psychické či jiné problémy v úrovni oslabení jemnohmotných obalů (aurických) svého fyzického těla, v úrovni čaker a průchodu prány, anebo třeba znovuoživením dávného či nedávného traumatu, dá se za spolúčasti terapeuta do těchto měst o pomoc obrátit.
Léčebná pomoc je pak spojením konkrétního „světelně-plazmatického léčení“* a rad, co by bylo třeba upravit či změnit v návycích a životních výzvách. Míra toho, jak klient veškeré dění v těchto úrovních (kam se společně propojujeme) vnímá, je dána mírou jeho připravenosti v oblasti uvolnění se od posuzování, vzdálení se vlivu svého ega atd. Velká část lidí to dokáže. Každopádně po tomto léčení bude klient konkrétně vnímat pozitivní změnu v odeznění či alespoň zmírnění problémů. Spolehlivost těchto světelných metod je zhruba taková, jaké lze dosáhnout duchovním léčením od skutečných mistrů, oplývajících duchovní realizací.
Kdo má důvěru v Nejvyšší zdroj veškerého dobra ve vesmíru, nemusí se zbytečně ničeho obávat. Za čisté propojení ručí jak terapeut, tak i bytosti, jejichž posláním je nám pomáhat a pozvedat naši úroveň zdraví i duchovního poznání.
Nad zmíněným „zemskými“ duchovními městy jsou pak vyšší oblasti duchovního sjednocení, které jsou již částečně či zcela nezávislé na „tělesnosti“ či „formě“, a mohou s těmito složkami volně zacházet dle potřeby. Do těchto oblastí se už nedostává „naše ego a jeho osobnost“, nýbrž naše „pozitivně propojená individualita vědomí (duše)“ – propojená jakožto „stav“ v principu Sjednocení a Celku s druhými. Vládne zde Jednota v rozmanitosti těch, kteří již se necítí nijak a ničím vyděleni – spolupracují v lásce a moudrosti.
* (pozn. plazmou se zde míní zvláštní, gelu podobná jemná světelná hmota, která je zároveň nosičem informací (zde) pro uzdravení.
