Zní to jako protiklad. Máme přece vždy “vzestup” (či třeba pokrok) vzhůru, který je spojen s vyššími cíli, s uplatněním osobnosti a kariéry, nebo třeba i vzestup k nebeským světům.
Jako protiklad máme úpadek, sestup a poklesnutí. Někdy až sražení do kolen, rozklad charakteru a zpustnutí. Je to opak “vzestupu”.
V linii duchovní, právě jako třeba i politické a obecně lidské jsou ale dva vlivy, které v takovémto rozlišování klamou.
První je vliv a tendence, která vězní v přesvědčení, že pouze v hmotě, v těle, ve smyslovém a pozemském JE PRAVDA. Tento rys a vliv je typicky materialistický, ale také pozemsky požitkářský, finančnický a “po věcech tohoto světa toužící”. Značí vždy sestup do tělesného a zemského, odmítnutí výšin ducha vlastně všeho Božího v duchovním čirém aspektu. Tento vliv bývá jmenován jako ahrimanský, či biblicky jako satanský. Jedním z typických projevů byl ve 20.století bolševismus – tam ale roli zbožštění financí nahradila “strana a pravda proletariátu” a nenávist k veškeré jemnosti a duchovnosti.
Druhý vliv je naopak lákavě vzestupný. Zrcadlí se v něm pokušení býti si bohy či Bohem. Jeho hlavními pákami je silné individualistické ego, ješitnost a pýcha. A v duchovním lákadle palčivá potřeba po dokonalosti. Být dokonalý nade vším. (Nikoli prostě být v Celistvosti jedním z působících a nést pročištěný charakter). Je v něm i silný aspekt líbivě estetizující a okrašlující.
Tento vliv mocně “světelně táhne do spirituálních poloh a světů”. Dokonalý sex, dokonalá blaženost, dokonalá chytrost a intelektualita. Hlavně nad problémy a karmou “vyzrát”. Bývá označován jako vliv luciferský (podle tradice byl prvním z archandělů Lucifer, později z nebes svržený níže, leč uchovávající si vliv v duchovních světech).
Typickým produktem luciferství je temná politika některých lóží, korporací, magnátů. Fašismus ukazoval oba vlivy, ale s převahou k dokonalému vůdci, rase a říši spíše aspekt luciferský. Ale právě tak materialistické vědy a univerzity současnosti koketují s oběma vlivy. Býti chloubou některé prestižní univerzity a nezachovat si cestu pročišťování svého charakteru a niterné pokory je pak typická situace končící v luciferském pokušení sebe-prestiže a mámení svojí dokonalostí.
V astrálních jemnohmotných světech je celá řada civilizací s aspekty zejména luciferskými.
A nakonec tedy k tématu úvahy: luciferský vzestup v podobě spirituálního pokušitelství ukazuje imitace skutečně pravdivé duchovně-lidské stezky. Nesnáší aspekty niterné pokory, aspekt nebeské milosti a odpuštění si. Tvrdí pyšně, že jsme dokonalí, tedy nemáme vůči komu se kořit (nikdo nad nás není!) a s kým si co omilostnit a odpouštět. Vládneme prý čemu se nám zachce. To je pyšná výzva luciferská.
Pýcha ale, jak víme, pádu předchází. A nebývá horšího a strmějšího pádu, když padají domnělí bohové a pyšní vládci. Tak se domnělý vzestup stává reálným pádem.
