Téma autismu je velmi široké a jeho řešení často vyžaduje práci týmu různých specialistů a odborníků, pedagogů a rodičů. Specifickým oborem, který se dlouhodobě zabývá prací s dětmi s tímto postižením – podobně projevy epilepsie, hysterie – je kromě lékařských a pedagogických oborů také duchovědně orientovaná Léčebná pedagogika (Rudolfa Steinera), ke které mám i já velmi blízko.
Za sebe jsem pracoval spíše jako pedagog s dětmi s autismem a s Aspergerovým syndromem na základní škole, ale také jako regresní terapeut ve spolupráci s rodiči dětí. Zkusím rámcově zmínit některá možná východiska:
U dětí i dospělých nacházíme na úrovni těla trojčlenný systém, kde je článek nervově smyslový, dýchání a látková výměna. Vedle toho je člověk systémem čtyřčlenným: s fyzickým tělem, éterným tělem (životních sil), astrálním (cítivým) tělem a vědomím Já.
(Pozn. výklad k jednotlivým “tělům” – fyzické tělo, astrální tělo, éterné tělo a vědomé Já, viz: kniha Adolfa Baumanna – “Abeceda anthroposofie”, slovník s výkladem pojmů z oboru anthroposofie/
Základním náhledem je, že jak při epilepsii, tak i při hysterií a také u autismu spolu tyto čtyři články ztrácejí harmonickou provázanost.
Během spánku se astrální tělo a vědomé Já oddělují od fyzického a éterného těla a “občerstvují se” pobytem v duchovním světě. Při probuzení je důležité, aby se astrální tělo a vědomé Já “hladce” opět spojily s fyzickým a éterným tělem.
U epileptického, hysterického ani autistního dítěte toto opětovné provázání neprobíhá hladce – změny se často dějí i během dne.
Ohledně éteru (pozn. éterné tělo je také nazýváno “tělem životních sil”) mluví Steiner o:
- a) tepelném ohňovém éteru
- b) světelném vzdušném éteru
- c) vodním éteru
- d) zemním éteru
Zde se nebudeme věnovat epileptickým ani historickým projevům, omezím se hlavně na náhled ohledně autismu.
I pro něj ale platí, že zřejmě základním “nedostatkem” je opětovné spojování a hladké propojování astrálního těla s vědomého Já dítěte. Po fázích nočního oddělování jemných těl se během dne nedějí určité provázanosti jemných energeticko-duchovních vrstev harmonicky, je zde určité “drhnutí” a “pnutí”.
Samozřejmě se terapeuticky nedá s malými dětmi duchovně-komunikační a regresně pracovat přímo, ale jen přes jejich rodiče nebo další vhodnou osobu “zprostředkovatele” – s vědomím souhlasem a oprávněním k tomu, jak se dá odborně pomoci v dané životní fázi dítěte.
To, co se jeví problematické je zde snaha jemných těl (zejména astrálního těla s vědomím Já) o harmonizaci a docelování, které ale naráží na překážky. Ty mohou mít řadu příčin, ale “náraz” ve vnitřním světě dítěte je většinou zrozen ze snahy vyřešit “přetížení” a uvolnit je. Takové přetížení může pocházet z “požadavků” aktuální inkarnace, ale mít i vztah k předchozím fázím a inkarnacím.
Terapeut by měl tedy po dohodě s rodiči a pedagogy vstoupit do přímé komunikace s vnitřním světem dítěte (přes třetí osobu) a ptát se na to, jaké napětí a z čeho dítě vnímá. K ničemu je nenutit, být pouze laskavým průvodcem jeho jemně nastavení duše.
Do autistického projevu se mohou promítat jak rodinné a karmické vazby, tak i určité inkarnačním souvislosti duše dítěte a to, zda jeho problémy neplynou ze specifické “jinakosti” dřívějších inkarnačních míst pozemské i jiných úrovní.
Můžeme zde jmenovat některé specifické problematické situace a reakce dítěte na “éterné” změny v kombinaci s typem živlového působení:
– náročné vyrovnávání se dítěte s tepelným nastavením prostředí, kde je nuceno trávit denní čas
– nucení vnímat něco rychlého a rychle na to pružně reagovat “změnou” (zde zejména tlak rodičů, učitelé atd.)
– vyrovnání se s živlem vodním (zejména s vlhkostí a veškerými “vodními” projevy) v kombinaci s požadavky v zemním světě
– vyrovnání se s prvkem a projevy “zemitosti”, tuhostí, neprodyšností, neprostupností.
Na veškeré tyto “éterné živlové poažavky a disbalance” je třeba citlivě reagovat a prozkoumávat je a dosahovat v nich komfortu pro specifiku dítěte.
Autismus bývá nahlížen jednak “vědecky” ve smyslu lékařsko-psychologicko-pedagogického náhledu, druhak z pohledu Léčebné (anthroposfické) pedagogiky a terapie.
Zkusme zde shrnout první náhled:
AUTISMUS (dle wikipedie) je pervazivní (hluboko pronikající) vývojová porucha. Má znaky v omezení sociálních interakcí, stále se opakující chování. Porucha je přítomna již před narozením, ale projevuje se až po 3 roce života dítěte. Neumíme ji léčit. Osoby s širší formou autismu nemohou samostatně žít (nemá to mnoho společného s jejich inteligencí). O příčinách autismu je toho vědecky doloženo málo.
Charakteristiky: mozek autistů pracuje jinak. Mají vjemy, které často neumějí spojit s jinými vjemy. Sociálním aspektům rozumějí jen obtížně. Věci berou striktně vážně a konkrétně. Nerozumí humoru a nadsázce. Čím abstraktnější jsou pojmy, tím je to pro ně těžší.
Velkou zátěží jsou pro ně nepravidelné věci a děje bez struktury, a také hluk a vyrušení.
Opravdoví autisté často společensky kopírují chování druhých lidí. Mají problémy s empatií (nedovedou se vmyslet do situace druhého člověka). Své pocity často nedovedou rozlišovat a vyjadřovat. Dříve žili autistické děti v ústavech. U nás “autistická porucha vývoje” PAS – poruchy autistického spektra.)
Druhý je anthroposofický úhled pohledu na autismus. Za života Rudolfa Steinera sám autismus jako onemocnění neexistoval. Pro lidi, kteří pracují s těmito dětmi je obtížné pochopit je. Smysly těchto dětí fungují a přesto cítíme silný stupeň narušení. Umí mluvit, ale nic neříkají. Mohou slyšet, ale chovají se jako hluché.
Od prvních let života se autisté oddělují od ostatních (často mezi 2 – 3 rokem). Třeba běžně se maminka usmívá na miminko a dítě se usměje na ni. Ale u těchto dětí často není reakce u dítěte. Pokud věci nezůstávají na svém místě, přichází panika. U autistů je až absolutní neschopnost provést určité úkoly dle zadání (jedině snad při silném pozitivním intimním vztahu s blízkým člověkem).
To vše je spojeno s “exkarnováním” (vymísťováním duše z tělesna) a vzdalováním se z přítomného.
Badatel Holtz Appfel konastatoval, že u autistů je práh smrti překročen (autista má ve svém světě mrtvé věci = překonané). Dítě jako by žilo ve “skleněné kouli”, v “prázdné pevnosti”. Žijí v (pro nás) cizím světě, kde vystupují neživé věci. Stálé opakování téhož. Autista má spoustu schopností, které nepoužívá. Když se zraní, nedává pozornost bolesti. Ale rozhodí ho reakce druhých.
Je zde jisté vývojové “otočení”: rozumí (myšlení), ale nemluví. Často zaměňuje levou a pravou stranu (mozkové hemisféry a jejich registrace). Tam u něj vzniká křížení. Podobně u oka (převracení na sítnici). Místo, kde je nejméně života je mozková hmota hlavy, téměř mrtvá. Poškození v oblasti hlavy se tak v rámci lidského těla (životních sil) hojí nejpomaleji, neboť je tam “nejméně tekoucího života”.
V oblasti hlavy jsou vyšší články více uvolněny, než v jiných částech těla. I éterné (životadárné) síly jsou a protékají více “kolem hlavy”, nepronikají do ní tolik. Tím se pak i vše v oblasti hlavy hůře hojí.
“Stádium vědomého Já” buď v dospělosti autista nedosáhne, anebo zvláštními cestami. Autismus je popisován jako “porucha jáství” a jeho vyjadřování. U autisty se Já vrací od živého prožívání světa k “pořádku věcí”.
Je tedy narušen proces “myšelní, cítění a vůle”. Ve vůli je zde pasivita. “Já” autisty se nechce spojovat se světem, chce zpátky do duchovního světa…
Můj pohled na autismus přes HAP (dle dosavadních zkušeností)
Jelikož je regresní terapie HAP metodu a praxí ducha, je jen logické, že je pro ni blízké duchovědné anthroposofické zkoumání autismu – konfrontované s případy terapie autistických dětí (případně i dospělých). Je ale dobré si přiznat, že toto je zatím nepříliš probádaná sféra.
Podle mě by bylo vždy vhodné pracovat přímou duchovní komunikací přes matku (případně otce) dítěte. Ohledně autistických poruch vnímám tři roviny:
1) jedna část odborníků z oblasti alternativního léčitelství tvrdí, že autismus je ve velké míře zapříčiněn reakcí dětského organismu na očkovací látky.
2) dalším z důvodů, které se mi o po terapích u autistických dětí jeví jako krajně podstané, je vzájemná poloha a projevy vztahu obou rodičů dítěte, obzvláště jejich vzájemný vnitřní (i vnějšně projevovaný) svět v poloze nešťastné, konfliktní, disharmonické – která může překračovat jejich aktuální inkarnace.
Reakcí duše dítěte může být snaha takový vztah “zachránit” s minimem možností a schopností, takže může paradoxně samo ve svém vnitřním světě utrpět náraz a “ztrátu”, kterou pak projektuje na celý svůj dětský svět. Následuje nejen stažení se do sebe, ale dokonce “stažení vědomého Já” v aktivním působení a vývoji v inkarnaci – a snaha se ukotvit nazpět v modelu předešlého duchovního pobytu a světa.
3) nejsilnějším motivem, který jsem zatím vnímal, je s tím související “inkarnačí disharmonie” – a tedy “snaha utéci do exkarnace”, vytělesnění v neúčasti (astrální odpojení). Při přímé duchovní komunikci přes zprostředkovatele (matku), ale i vlastním terapeutickým průhledem, mám tu zkušenost, že dítě je jakoby buď “odjinud”, z jiné epochy a civilizace – nebo je poloha návyků aktuální inkarnace pro něj “příliš těko harmonizovatelná”.
Je tu znak opoždění dané duše v jiném světě, takže zde jakoby “nemá na co navázat”. Musí se tedy držet “ve svém světě”, v navyklém (pro něj bezpečném modelu), v něčem co si může osvojit a v čem se jako ve vnitřním-vnějším “cyklu” může udržet. Ovšem reakce okolního světa po něm chce příliš rychlý vývoj a řadu změn a proměn, na které pak reaguje (z pohledu okolí) nepružně a málo se adaptuje, nebo nereaguje vůbec.
Může být velmi vhodné (touto vnitřní komunikací přes matku) dozvědět se, nakolik dítě svoji jinakost vnímá, akceptuje a případně kam, do kterého (astrálně vývojového světa) patří. Může mít za sebou třeba inkarnace v jiných oblastech (Sírius B ad.). Můžeme také dítě v komunikaci přes matku vyzvat, jaké změny by pro něj byly akceptovatelné, co by se dalo pro něj pozitivně zvolna posouvat.
Velká práce je zde zejména v návycích “odstřelovat se”, znepřítomňovat se, odletem nebo provázání astrálního těla a duše dítěte do astrálních oblastí, kde je mu evidentně lépe, kde je více “doma”. Za nejvhodnější doplění možností přenastavení a harmonizace v souhře fyzického těla, éterného těla, astrálního těla a vědomého Já vnímám možnosti poradit se v konkrétním případě v duchovních městech (zejména v Agam Des, Sat Dhan, Zezirath, Mumsaka ad.)
Pavel Sobek
