Možná to zní v dnešních časech podivně, mluvit o duši a duchu. Ale dnešní výraz “vědomí” nám zde mnoho nepomůže. Rychle se to, doufám, vyjasní.
Právě v nynější době koronavirové karantény již víme, že virus zasahuje především plíce a tedy oblast dýchání, dechu.
Možnost volně se nadechnout a vydechnout bez zábran a blokace. Většina z nás si všímá, jak je působení viru vázáno na věkovou kategorii, na stav organismu, jeho imunitu a vitalitu. Zkoumá se průběh zánětu a jeho síla. Zkoumá se odolnost hmotného organismu.
Co se ale nezkoumá je oblast psychiky, která má na průběh zasažení a onemocnění zásadní dopad. Pokud jsme totiž v psychice “restimulováni” (znovu vzbuzeným) strachem a panikou z dřívějších událostí, kdy jsme prošli šokem, pak takovéto “stíny” událostí mohou rychle obživnout.
Pak se mohou objevit i silné stavy paniky či hysterie tam, kde psychika nemá dost kompletních informací (z dlouhodobé utříděné paměti). Neuvědomuje si, že se pouze vynořily staré stíny, nikoli že skutečně je tu přímo před námi či u nás hrozící nebezpečí.
Je to podobně jako s neosvětlenou temnou komorou. Někdo v ní čeká nebezpečí, zloděje, hady či nástrahy, neboť si v ní nedokáže rozsvítit a udělat “jasno”.
Podíl zdravě a nezdravě (chorobně) vyhodnocující psychiky na obrazech zmaru a snížení vitality a imunity bývá zásadní okolností. Dává tělu signály alarmující tam, kde by jinak tělo automaticky ve svých systémech vyváženě fungovalo.
Posledním okruhem, který již nebývá zmiňován téměř vůbec, je lidská duše a duch. V krátkém rozlišení se dá říci, že duše je nadřazený systém oblasti psychiky a těla. Duše stráží projekt lidského života (vtělení) a jeho smysluplnost a naplnění výzev a potřebných zkušeností. Naopak duch je ještě vyšší instancí, která nás propojuje k nejvyšším sférám, k Bohu a nebesům. Někteří říkají, že k naší duchovní pravlasti. Kdo nevěří, ať tam běží.
Lidská duše se snaží hlídat smysl svého životního projektu a pobytu, rozvíjet ho. Může ale i v takovémto náročném prostředí pozemského života svá “ohniska smyslu” občas částečně či zcela v rozhledu ztrácet. Zejména, pokud ji převálcuje sobectví či zmar v podání neukojitelného ega.
Pokud si chce duše poradit, je v pozici velvyslance mezi nebesy a pobytem v omezené tělesné pozemskostí. Začne-li se koncentrovat jen na pozemské, může směr ovládnout řadu nástrojů egu, které si chce vydupat vlastní představu o tom, co má nebo nemá dotyčný ze světa ukořistit pro sebe. Málo kdy s druhými kooperuje. Duše má ale možnost rozpomenout se, že jí k orientaci mohou sloužit vyšší rozhledy úrovně ducha. Duch sám sjednocuje a poukazuje principům a ctnostem. To může duši “v úzkých” mnohdy velmi pomoci ze stavu zbloudění.
A nyní k našemu tématu. Již v dávných dobách lidé věděli, že existuje úzká vazba mezi “dechem” a “duchem”. Duch, zejména Duch Boží, oživuje a prosvětluje v nejhlubším slova smyslu vše živé. Právě dnešní zasažení coron. v. poukazuje k tomu, že pro zdolání tohoto onemocnění má zásadní význam zdraví těla, psychiky, duše i ducha. Jejich společné působení. Lidé zpravidla věří jen na úroveň těla a podpory látkami, vitaminy, pohybem. Někteří ještě vnímají jemnější plán lidské psychiky a její vyrovnanost nebo disharmonii (disbalanci). Tam pak může pomoci terapeutická pomoc. Poslední okruhem je vazba duše a ducha.
Právě to, zda lidská duše nalézá svůj rozšířenější stav ve sféře upokojujícího ducha, může mít zásadní vliv na odolnost a chránění lidského života, těla, psychiky i životních sil, a také orientace (nikoli dezorientace!) lidské duše. Tento stav je zaštítěn tím nejvyšším dárcem zdraví z duchovních sfér. Je koncentrován v lidském srdečním ohnisku (čakře), která je branou bran lidského žití. Právě usoustředění v lidském (duchovním) srdci poskytuje zásadní ochranu a upokojení. To věděli již v dávných časech světci a skuteční mystikové a therapeuti.
To, co stojí pro mne za zvážení, je nejen dostat se ze zúžení k rozšíření životní sil uvolněním dýchání (těla, plic), rozšířit a harmonizovat psychiku (její oblast vitality), rozšířit pole orientace duše (její orientace a podpory projektu smyslu života), ale také rozšíření dechu duchovního, samotné síly opřené o jas úrovně Ducha.
Tento náhled na možnosti prosvětlení lidského (duchovního) srdce, upokojení duše, harmonizaci psychiky a rozvoj vitality a imunity lidského těla, věnuji všem, kdo právě upokojení a naději nyní nejvíce potřebují.
S pozdravem a přáním všeho dobrého
PJS
