Rukopisy od Mrtvého moře
hebrejsko-česky; uspořádali Stanislav Segert, Robert Řehák a Šárka Bažantová. Vydalo nakl. Oikoymenh, Praha 2007
O essejcích z oblasti Kumránu, ale i odjinud z oblasti syrské, jordánské a dalších, najdeme vícero dochovaných autentických záznamů. Psali o nich historik oněch časů Josephus Flavius ve Válce židovské (kniha druhá, kapitola osmá), vzdělaný filosof Filon Alexandrijský ve svém díla La Vita Contemplativa (O životě rozjímavém, kontemplativním) – mimo jiné zde v části „O therapeutech a essénských“ pojednali o příbuzně působících „therapeutech“ v oblasti Egypta i jinde.
Z řady knih, věnující se této přechodové době přelomu věků, je řada pozoruhodných titulů i dnes. Jedni sledují počátky raného křesťanství (a zkoumají i v rámci něj prvky křesťanského pravého poznání – „křesťanské gnoze“), jiní se snaží dokázat „gnostické aionské prvenství“ Valentinovců, Šimona Mága (a jeho božské Heleny), spisů apokryfních a tajnosnubných. A to jak v samotné oblasti Blízkého Východu, tak i ve starých babylonských, egyptských spisech, ba ve starých Vedách.
Mezi souhrnnější současná pojednání o této epoše lze jmenovat třeba: Christopha Markschiese „Mezi dvěma světy“, prof. Davida Flussera „Esejské dobrodružství„, nebo souborný svazek pod vedením editora Jamese H. Charleswortha „Ježíš a svitky od Mrtvého moře„. Velkou pozornost věnoval ve svých četných přednáškách essejcům duchovní badatel a zakladatel anthroposofie Rudolf Steiner. Z našich badatelů si zaslouží pozornost zejména dílo badatele, překladatele a autora spisů o essejcích Stanislava Segerta „Synové světla a synové tmy„.
Vedle četných spisů o gnozi od jejích počátků, kterým se u nás věnoval např. Petr Pokorný („Píseň o perle – Tajné nauky starověkých gnostiků“), Jaromír Kozák „Pistis Sofia“ (a četné další spisy v jeho Gnostické knihovně) nebo odborně uspořádaná kniha Oldřicha Chlupa „Corpus Hermeticum“ – a četné svazky z nálezu převážně gnosticky působících svitků z Nág Hammádí…
Nyní máme nyní možnost přehlédnout v celku i essejské dědictví ze zlomků a svitků kumránských Rukopisy od Mrtvého moře, zásluhou zejména celoživotní odborné práce nedávno zesnulého prof. Stanislava Segerta (a řady dalších odborníků), a to dokonce v bilingviní nádherné úpravě svazku nakladatelství Oikoymenh, čítajícím bezmála 1000 stran textu).
Na krátkou inspiraci se můžeme podívat, jak o esejcích psali historik Josephus Flavius a helenistický filosof Filón Alexandrijský:
1. Josephus Flavius – „Válka židovská”. SNKL, Praha 1965
(O essejcích)
„Kniha 2, kapitola osmá
(119) Tři skupiny lidí se totiž u Židů zabývají filosofií. Přívrženci jedné z nich se nazývají farizeové, druhé saduceové a třetí skupina, která se ovšem domnívá, že pěstuje svatý život, se jmenují esséni. (120) Jsou sice rodem Židé, ale milují se navzájem více nežli ostatní. Rozkoše mají v ošklivosti jakožto hříchy, za ctnost pokládají sebeovládání a nepoddávání se vášním. Manželství si neváží; cizí děti však přijímají, pokud jsou ještě v útlém věku a způsobilé k učení, považují je za vlastní a vštěpují jim své obyčeje. (121) Manželství a potomstvo z něho sice nezavrhují, varují se však ženské bujnosti ajsou přesvědčeni, že žádná žena nezachovává věrnost jedinému muži.
(122) Bohatstvím pohrdají a vládne u nich podivuhodná pospolitost. Nelze u nich nalézti nikoho, kdo by majetkem ostatní převyšoval. Je u nich zákonem, že ten, kdo do sekty vstupuje, odevzdá své jmění celému řádu, takže se u všech nejeví ani ubohost chudoby, ani nadbytek bohatství. Statky všech jsou smíšeny a jsou jednotným jměním všech jako bratří. (123) Olej podle jejich názorů poskvrňuje; jestliže se někdo olejem potřísní, omývá si tělo. Nenatírat se olejem totiž pokládají za čestné a vždy se oblékají bíle. Správci společných věcí jsou voleni hlasováním a každý je volen ode všech k tomu, co je potřebné.
(124) Nemají ani jediného města sami pro sebe, ale mnoho z nich bydlí v každém. Pro jejich přívržence, kteří přicházejí odjinud, je všechno přístupno stejně jako vlastní. K lidem, které nikdy dříve neviděli, vcházejí jako k nejdůvěrnějším prátelům. (125) Proto také na cestách při sobě vůbec nic nenosí, kvůli lupičům však jsou ozbrojeni. V každém městě se ustanovuje volbou řádový opatrovník pro hostinné přátele, který spravuje oděv a prostředky k živobytí. (126) Šat a tělesný zevnějšem mají stejný, jako děti v přísné kázni vychovávané. Oděv ani obuv nemění, dokud není úplně roztrhána nebo časem opotřebována. (127) Nic od sebe navzájem nekupují ani neprodávají, nýbrž každý dává potřebnému, co má, a dostává od něho zase, co sám potřebuje. Leč i bez výměny volně si berou, čeho se jim zachce.
(128) Vůči božstvu jsou ovšem obzvláště zbožní. Před slunce východem nepromluví o věcech všedních, nýbrž pronášejí k němu starodávné jakési modlitby, jako by je prosili, aby vyšlo. (129) Potom jsou od správců rozpuštěni každý k tomu řemeslu, které zná, a pracují horlivě až do páté hodiny denní. Potom se zase shromažďují na jedno místo opásavše se lněnými rouchy omývají si tělo studenou vodou. Po tomto očištění se scházejí do zvláštního příbytku, kam není dovoleno vstoupit nikomu z jinověrců. Sami vcházejí do jídelny čisti jako do nějakého posvátného okrsku. (130) Když mlčky usednou, předloží jim pekař po řadě chleby a kuchař dá každému jednu misku jediného pokrmu. (131) Kněz se před jídlem modlí a není dovoleno, aby někdo okusil před modlitbou. Kdo posnídal, opět se pomodlí. Na začátku i na konci uctívají boha jako dárce potravy. Potom, když odložili posvátný šat, vracejí se zase k práci až do večera. (132) Po návratu večeřejí stejným způsobem a spolu s nimi zasedají hostinní přátelé, pokud jsou náhodou přítomni. Ani křik, ani zmatek nikdy jejich dům neposkvrní. V hovooru si navzájem po řadě dávají přednost. (133) Mlčení těch, kdo jsou uvnitř, připadá těm, kdo jsou venku, jako nějaké hrozivé tajemství. Příčinou toho je jejich stálá střídmost a až přílišné odměřování krmu a nápoje pouze k nasycení. „
2. Naopak Filón Alexandrijský psal V životě rozjímavém/kontemplativním nejen o essejcích, ale i o jim příbuzným therapeutech:
…”12. Také Palestina a Sýrie, kde sídlí nemenší část vesměs lidnatého židovského národa, nejsou neúrodné na ušlechtilou ctnost. Mezi nimi žijí v počtu přes čtyři tisíce ti, jež nazýváme esseny. Myslím, že jejich jméno, i když jím není míněna ani žádná jazykově přesná odvozenina, je příbuzné s řeckým slovem pro svatost, poněvadž chtějí být v první řadě therapeuty božími. Nepřinášejí žádných zvířecích obětí, nýbrž snaží se vlastní myšlenky a smýšlení utvářet tak, aby byly vhodné k posvátné službě“
Přímo ve spise O životě rozjímavém nalezneme tuto jejich charakteristiku:
„Duševní způsob této školy vyplývá už jasně z jejího pojmenování. Nazývají se vlastně therapeuty a therapeutkami, léčiteli a léčitelkami. Jmenují se tak jednak proto, poněvadž své léčitelské umění považují za lepší, než jak je provozováno v městech; to slouží totiž jen k vyléčení těl, jejich však léčí i duše ze smrtelně těžkých a nezhojitelných nemocí vyvolaných chtíči a vášněmi, starostmi a úzkostmi, sobectvím, nerozumem a nespravedlností a veškerými jinými slabostmi a zly. Jinak mají toto jméno proto, že příroda a posvátné zákony je naučily uctívat svatou službou pravé bytí, které je výše než dobro, světější než jednota a původnější než sama duše světa.“
Již z tohoto krátkého pojmenování a zaměření činnosti essénů a therapeutů si může povšimnout, že si nepočínali jako běžní léčitelé tělesna, jejich cílem nebyla krátká úleva od bolesti, ale sledovali především sféru duše a ducha, hledali kořeny nemocí v lidských postojích a v chování v oblasti charakteru a ctnosti. Už sám výčet nectností, které s nemocemi spojovali, nás přivádí k tomu, že byli velmi vnímaví k tomu, čemu dnes říkáme „karmické zátěže“, způsobené nectnostným záměrem a jednáním. Tam kde bují závist, sobectví a chtivost nemůže být totiž člověk zcela zdráv, pokud je jimi vláčen a jim otročí.
Therapeuti se naopak vydali cestou „svaté služby“, tedy bychom je mohli v onom biblickém (hebrejském) duchu označit za ty, kterým šlo především o úroveň lidského i Božího Ducha. Je jasné, že učený Filón Alexandrijský vycházel spíše z pojmů řeckého světa, a tak je v jeho pojmenování spíše psýché (duše), než biblický pojem pneuma (hebr. ruach, duch).
3. Nebudu zde příliš prozrazovat o úvodních studiích knihy, jen krátce ocituji z jedné dochované části svitků Rukopisy od Mrtvého moře, ze svitku Řád Jednoty.
1QS Řád Jednoty Sl. III
…”6 Neboť v duchu rady pravdy Boží budou cesty člověka zproštěny od všech 7 jeho vin, aby hleděl na světlo života. A duchem svatým Jednoty skrze pravdu jeho je očištěn ode všech 8 vin svých. A duchem upřímnosti a pokory bude shlazen hřích jeho. A pokorou jeho duše vůči všem předpisům Božím bude očištěno 9 tělo jeho skropením vodu očišťovací a posvěcením vodou očistnou. A upraví své kroky, aby chodil dokonale 10po všech cestách Božích, jak Bůh přikázal pro stanovené časy předpisů svých, a aby se neuchyloval napravo ani nalevo, a nemá 11 přestoupit ani jedno ze slov jeho a bude přijat smířením příjemným před tvář Boží, a to bude pro něho smlouva 12 Jednoty věčné. –
13 – Pro Vyučujícího, aby pochopil a vyučoval všechny syny světla dějinám všech synů lidských, 14 podle všech druhů duchů jejich ve znameních jejich podle činů jejich v pokoleních jejich a podle jejich trestání ranami spolu s 15 jejich dobami pokoje. Od Boha poznání je vše jsoucí i budoucí. A dříve, než oni byli, stanovil všechny jejich záměry, 16 a když se uskuteční, ve svých stanovených dobách, podle jeho úmyslu slavného se vyplní jejich díla. A nezměnitelné jsou v ruce jeho 17 úsudky o všem a on se stará o ně ve všech jejich potřebách. A on stvořil člověka k vládě 18 nad světem a předložil mu dva duchy, aby chodil podle nich až k času jeho navštívení. Hle, duchové 19 pravdy a lži; v zřídle světla jsou rody pravdy a z pramene temnoty rody lži. 20 V ruce knížete světel je vláda nade všemi syny spravedlnosti, po cestách světla budou chodit. A v ruce Anděla 21 tmy je všechna vláda nad syny lži a po cestách tmy budou chodit. Skrze Anděla tmy nastává bloudění 22 všech synů spravedlnosti i všechny jejich hříchy, provinění, viny i vady činů jejich jsou pod vládou jeho 23 podle tajemství Božích, až k času jeho, všechny rány jejich a všechna období úzkostí jejich za vlády nepřátelské jeho. 24 A všichni duchové údělu jeho usilují srážet syny světla, ale Bůh Izraele a Anděl pravdy jeho pomáhá všem 25 synům světla. A on stvořil duchy světla i tmy a na nich založil každý čin, 26 a na cestách jejich je všechna služba. Jednoho miluje Bůh pro všechny…
Sl. IV… 1. časy věků a ve všech činech jeho má zalíbení na věky; druhého si oškliví, spolek jeho a všechny cesty jeho nenávidí na věky. – 2 – A to jsou cesty jejich na světě: Osvěcovat srdce člověka a napřimovat před ním všechny cesty spravedlnosti pravdivé a dávat jeho srdci bázeň před soudy 3 Božími. A duch pokory a shovívavosti a množství milosrdenství a dobrota věčná a rozumnost a pochopení a moudrost síly spoléhající se na všechny 4 činy Boží a opírající se o množství jeho přízně a duch poznání celého plánu díla a horlivosti soudů spravedlivých a záměr 5 svatého v smýšlení pevném a množství přízně vůči všem synům pravdy a čistota slávy ošklivící si všechny modly nečisté a pokorné chození 6 v moudrosti všestranné a ukrývání týkající se pravdy tajemství poznání. – To jsou zásady ducha pro syny pravdy ve světě a navštívení všech chodících po něm k vyléčení 7 a množství pokoje v délce dnů a plody semene se všemi požehnáními věčnými a radost věků v životě trvalém a okrasa slavná 8 s nádherou nadměrnou ve světle věků. – 9 – Ale duchovi klamu náleží: hrabivost duše a nízkost rukou pro práci spravedlivou, bezbožnost a lež, pýcha a povýšenost mysli, popírání a lest, ukrutnost 10 a množství pokrytectví, netrpělivost a veliká bláznivost, horlivost překypující po činech ohavných v duchu smilstva , cesty špíny ve službě nečistoty, 11jazyk posměšný, slepota očí a těžkost ucha, tvrdošíjnost a ztěžknutí srdce, k chození po všech cestách tmy a chytrost ke zlému; a navštívení 12 všech chodících podle něho, k množství ran skrze všechny anděly zkázy, k zhoubě věčné hněvem překypujícím Božím, pomsta k hrůze stálé a hanebnost 13 trvalá spolu s ostudou, zkáza v ohni temnot a všechny časy jejich pro pokolení jejich v zármutku ustaralém a zlobě tím, že budou tmou, až 14 do zkázy jejich, takže nezbude a nezachrání se nikdo z nich.“
