„Polis“ budoucnosti nebo nekropolis?

Název článku zní poněkud negativně, ale má směřovat do jistého pozitivního ohniska. Poukazuje k „stagnaci bezcestí nezodpovědného nespolečenství“ k protilehým snahám a aktivitám Hnutí Cesta odpovědné společnostiHnutí Cesta

Tento článek nemíří prvoplánově na „politiku“. Ostatně už samotné slovo „politika“ je dnes vnímáno dosti negativně. Můžeme mu dát pozitivní rozměr?

Podle mého pohledu to možné je, a to především několika pozitivními reflexemi z minulosti našeho národa, nebo i celého kontinentu. Ale hlavně bystrým tvořením „sjednocujících“ celků od jedince přes rodinu, obec, město, okres, kraj, zemi – a pak smysluplným vytvářením fungujících vztahů suverénních států. Tak se původnímu  řeckém výrazu „polis“, ze kterého politika vznikla, přiblížíme, a dáme mu novou podobu, směřující k životu přítomně budoucímu.

Stále více lidí si přeje skutečně smysluplně žít a spoluvytvářet život svůj, své rodiny, své obce i země. Přeje si plně žít – nikoli se stát „nekropolí“ (městem mrtvých, hřbitovem).

K tomu je ale možná třeba začít od těla – kde si hledíme zdravé energie, zdravých potravin, zdraví dávajícího a podporujících životního dechu a pohybu. Nesvolujme a nelňeme k chemickým „otravinám“ supermarketů. Plně k tomu patří i péče o životodárné živly: o půdu (životodárnou zemitost), o čistou vodu (neplýtvání „vodou života“), o energii a oheň (tok oživujících sil v mnoha podobách, aby nevyhasínal náš vnitřní i společný krb života), o vzduch a dech (oživujících vdechování a vdechování neznečištěného vzduchu, a konečně o nám svěřený společný zemský prostor, do kterého prolíná i „prostranství nebeské“.

Pak je na řadě duše člověka, kolektivní duše společenství, ale také kolektivní chápání duše zvířat éterická duše rostlinstva. Duše se vyznačuje zejména pohyb jemných éterných životních sil a pak mnohasměrnou „cítivostí“ (astralitou). Obnovme tedy cítivost pro život, pro druhé, a především k sobě samému.

Završující je pak péče o lidského ducha, které se prolíná s chápáním ducha nebeského a Celistvosti, smysluplného zářícího Celku. Je to přítomný stav dobré vůle a charakteru, stav proměny od nectností – přes nárazy a výzvy – ke ctnostem zářícího ducha, který za tuto velkou práci dává sjednocující ucelení nejen směrem k duši a tělu, ale šíří svůj sjednocující paprsek do celého lidského i přírodního společenství.

Pokud se podaří tyto výzva naplnit, pak život ve všech jeho podobách a rozmanitosti opět začne v nás vzkvétat. A z neustálého zabrždění, stagnace a zahnívání „oddělených jedinců strachujícího se o svá rozložená ega“ se stane proces rytmického smysluplného a prozpěvujícího si dechu společenství, které směřuje k rozvoji, hojnosti a radostnosti, lásce a moudrém správcovství svých životů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zaujaly Vás mé webové stránky? Sdílejte je s ostatními. :)