K výročí „samostatnosti“ aneb lidské pilíře

Tato krátká glosa míří k dnešnímu stému „výročí samostatnosti“. Nemám v úmyslu ani sumarizovat, ani glorifikovat. Podle mého názoru se o výrazné předěly v dějinách národů dělí vždy vyspělý jedinec, jeho příčinlivý duch v dané kultuře, který ale není v dané době vůbec nijak „odtržen“ od zájmů lidí kolem sebe, obyvatel daného území se společným jazykem a kulturou.

Nehledím v tomto směru na to, že používáme termíny jako „elita národa“. Vždyť ti, kteří byli v minulosti u světské slávy a zištného počínání, „kdo všechno zpeněží jen sobě ku prospěchu“, málokdy dokázali smysluplně propojovat a sjednocovat.

Sjednocuje vždy duch, duchovní kvalita a charakter ctností pro Celek – nebo chceme-li „provázání lidského ducha s Duchem Nejvyšším“.

Nemusíme být vyhraněně religiózní, abychom vnímali jak je to myšleno, když se podíváme na sjednocující díla a život Karla IV., Jana Amose Komenského, Rudolfa II., Jana Husa, Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena, Aloise Jiráska, Františka Halase, Tomáše Garrigue Masaryka a mnoha dalších.

Někteří vidí v Češích národ stěžující si, odporující, věčně se stavějící na zadní. Jiní naopak pochlebující, prostořeký a s nedostatkem noblesy. K tomu vnímám, že zobecnění velmi často kulhají, v oblasti ducha zejména. Dav je podobné slovo jako veřejnost. Je to novinářské, politické a sportovní označení – bez vůdčí ideje.

Naopak je v české a moravské povaze cosi skrytého, co dokáže hbitě povstat v tvůrčím a obrodném rychlém vzmachu idejí a jejich vykonání – bohužel se tak děje v malé dobové frekvenci. Příliš dlouho tlejeme, než se vzchopíme…

I když trochu znám třeba situaci současného školství, české literatury, jazyka a uměn, jsem optimista v tom, že i zde prostě přijde obrodný okamžik. Jak tomu říkal francouzský filosof Henri Bergson „elán vital“. Okamžik vypnutí sítí mobilních i jiných, okamžik dalšího oživlého vyprávění příběhů… vzmachu obrody, životních sil inspirace a tvoření si svého silného příběhu a cesty.

Právě z hloubky marnosti a nedostatku se často rodí noví Hrabalové, Kunderové, Vančurové, Hostovští… noví malíři, sochaři, vědci, zkrátka inspirátoři…

Kéž takový okamžik přijde brzy…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zaujaly Vás mé webové stránky? Sdílejte je s ostatními. :)